Ptáme se právníka

Ptáme se právníka

Během volební kampaně jedna nejmenovaná strana použila klip jisté nadace, která pomáhá dětem s různými neurovývojovými poruchami. Klip byl zásadně změněn, názory tram (plným jménem) uvedených psychiatrů byly sestříhány tak, aby celý klip nepopisoval neurovývojové poruch u dětí (zde ADHD), ale hovořil o tom, že všichni mladí lidé protestující veřejně proti oné nejmenované straně jsou vlastně duševně nemocní. Celý klip byl prezentován i s logem oné dobročinný nadace na internetu. Je to v pořádku? Mohou se zneužité subjekty nějak bránit?

Screenshot 2020 09 11 at 11.57.05

Uvedený případ jasně ukazuje, že data musí být chráněna před jakýmkoli zneužitím, tedy nejen před tím, aby bylo znemožněno jejich využití oprávněnými osobami, ale i před tím, aby byla jinak veřejně dostupná data zneužita v rozporu s vůlí osob, které s daty oprávněně disponují, a to k jinému účelu, než bylo subjekty údajů či jinak oprávněnými osobami zamýšleno.

1. V popisovaném případě je zřejmé, že se jedná o jednání nejen neetické, ale vysloveně protiprávní. V daném případě byla porušena celá řada právních předpisů, přičemž vůči každému z těchto porušení je možné využít trochu jiné zákonné prostředky. K jednotlivým porušením:1V první řadě je zcela nepochybně porušeno právo autorské. Autorem u realizovaného filmového díla (kterým uvedená reportáž či klip nepochybně je) je především režisér, který rozhoduje o jeho zveřejnění (včetně toho, k jakému účelu a jakým způsobem bude dílo zveřejněno). V daném případě bylo však především porušeno právo autora na jeho nedotknutelnost tím, že došlo k jeho změně a zásahu do něj bez souhlasu autora. Právo na nedotknutelnost díla je právo osobnostní, kterého se ani sám autor nemůže vzdát, a je nepřevoditelné. Dalším autorským právem, které bylo porušeno, je právo dílo užít, konkrétně právo na sdělování díla veřejnosti, které bylo porušeno tím, že bylo – byť částečně a v pozměněném stavu – použito v přestříhané a pozměněné formě. Nejedná se o tzv. bezplatnou zákonnou licenci, protože se nejednalo o řádnou citaci, tedy o zveřejnění výňatků v odůvodněné míře, kde by bylo uvedeno jméno autora, název díla a pramen. Vzhledem k tomu, že se jedná o jasné porušení autorského práva, může se poškozený autor domáhat u příslušného soudu návrhem, aby soud rozhodl o:

  1. stažení neoprávněně zhotoveného materiálu, který obsahuje části autorského díla,
  2. zničení takového díla obsahujícího neoprávněně užité části autorského díla,
  3. poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, a to buď ve formě omluvy, nebo zároveň zadostiučiněním v penězích.

K uvedeným krokům bude samozřejmě vědět, kdo se porušení autorského práva dopustil, protože návrh k soudu nelze podat vůči neznámému pachateli. Při zveřejnění na internetu je právě tato skutečnost často limitující, nehledě na to, že rychlost rozhodování soudu a rychlost šíření čehokoli na internetu jsou samozřejmě nesrovnatelné v čase. Spravedlnost zde bezpráví dohání se zpožděním několika let, pokud vůbec.

2. Druhým faktorem v daném případě je ochrana osobnosti konkrétních osob, jejichž projevy osobní povahy (v tomto případě obrazový a zvukový záznam jejich odborného vyjádření) byly nejen uveřejněny bez jejich svolení, ale navíc zásadně pozměněny a uveřejněny v souvislostech, které je jak osobně, tak profesně velmi poškozují.

Obecně platí, že není možné zasáhnout do soukromí člověka, pokud s tím on sám předem nesouhlasí. Z tohoto pravidla existují výjimky, např. možnost užít bez souhlasu podobiznu, zvukový nebo obrazový záznam pro tiskové, rozhlasové, televizní či obdobné zpravodajství nebo pro vědecký či umělecký účel.

Kromě soukromí člověka jsou chráněny i další stránky osobnosti, jako je důstojnost člověka, jeho vážnost, čest a projevy osobní povahy (např. jeho vyjádření zachycené zvukem i obrazem). Podle obecně akceptovaného výkladu zásahem do soukromí může být i taková situace, kdy je zveřejněn autentický text, který však – díky vytržení ze souvislostí – poškozuje pověst nebo dobré jméno osoby. Takové poškození je závažnější než právo veřejnosti mít přístup k takové informaci. Posuzování, zda došlo k porušení práva na soukromí, tak může být poměrně obtížné a závislé na konkrétních případech. Kdo se cítí dotčen na svých právech, může se obrátit buď přímo na poskytovatele internetové služby (provozovatele) a požadovat odstranění škodlivého obsahu, nebo na soud, po kterém může kromě odstranění škodlivých informací žádat i náhradu škody a nemajetkové újmy.

3. Další rovinou ochrany je rovina trestněprávní. Jediná ryze autorskoprávní skutková podstata trestného činu je obsažena v ustanovení § 152 trestního zákona. Pro spáchání trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi je však nutný úmysl. Může však jít o tzv. nepřímý úmysl, kdy pachatel věděl, že může svým jednáním spáchat skutek obsažený ve skutkové podstatě trestného činu, a byl s tím srozuměn. Za tento trestný čin lze uložit trest odnětí svobody na dobu maximálně pěti let nebo peněžitý trest do 5 000 000 Kč. Významná je i možnost uložení trestu propadnutí věci, která sloužila ke spáchání trestného činu nebo která k tomu byla určena. To se týká např. počítačového vybavení či snímacího zařízení, kterým byl klip vytvořen a sestříhán. Za tento trestný čin je možné uložit také trest zákazu činnosti.

Limitujícím faktorem trestněprávního postihu je v tomto případě míra ochoty orgánů činných v trestním řízení se v dané věci angažovat, přesněji řečeno přisoudit uvedenému jednání takovou právní kvalifikaci, aby jej považovali za trestný čin. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že v minulosti byla podobná jednání (samozřejmě v trochu jiných souvislostech) posuzována i jako šíření poplašné zprávy (§ 357), pomluva (§ 184) nebo křivé obvinění (§ 354).

4. Čtvrtým aspektem celé věci může být porušení právních předpisů, které se týkají etických aspektů veřejných projevů během volební kampaně. V tomto směru je právní úprava velmi kusá a žádné účinné speciální nástroje či sankce neexistují. Představa, že strana či kandidát, kteří se během volební kampaně chovali nepřijatelně a neeticky, budou z voleb vyloučeni nebo jejich dosažené výsledky anulovány, je samozřejmě naivní. Zákon sice zná trestný čin maření přípravy a průběhu voleb či referenda (§ 351), ale tím se rozumí jednání „…kdy pachatel jinému násilím nebo pohrůžkou násilí nebo lstí brání ve výkonu volebního nebo hlasovacího práva v referendu anebo jiného takovým způsobem k výkonu volebního nebo hlasovacího práva v referendu nutí, kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s výkonem volebního nebo hlasovacího práva v referendu poskytne, nabídne nebo slíbí finanční, majetkový nebo jiný obdobný prospěch, aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle, kdo padělá údaje v dokladu o počtu členů politické strany nebo na petici pro volební účely nebo v jiném dokumentu souvisejícím s volbami nebo referendem anebo vědomě použije takového dokumentu jako pravého, kdo vědomě nesprávně sečte hlasy či poruší tajnost hlasování nebo kdo jinak hrubým způsobem maří přípravy nebo průběh voleb do zákonodárného sboru nebo zastupitelstva územního samosprávného celku anebo přípravy nebo průběh referenda, až do vyhlášení jejich výsledků…“, což se dá na popsaný případ aplikovat jen s velkou představivostí.

Závěr

Závěrem je třeba konstatovat, že ačkoli se jedná o jednání nečestné a lidsky hnusné, obrana proti němu nemusí být jednoduchá. Jsem přesvědčen, že pokud se kdokoli obrátí na ISP (poskytovatele internetových služeb), celkem určitě dosáhne zablokování (znepřístupnění) závadného příspěvku. Nicméně rozesílání závadného souboru z neutrálních adres (např. veřejné knihovny nebo internetové kavárny) na adresy zájmových osob nebo plošně tak jednoduše zabránit nejde. Rozhodnutí soudu, které zakáže materiál dále rozesílat, bude vždy směřovat vůči konkrétním osobám a na ostatní subjekty se nebude vztahovat – navíc než bude dosaženo pravomocného rozhodnutí, uplyne jistě několik měsíců, možná let – tedy dávno po tom, co již volební kampaň i volby proběhnou. Pokud se týče trestního postihu, je téměř určitě odsouzen k nezdaru, protože i kdyby se podařilo objevit šiřitele, bude mu obtížné prokázat, že věděl, že je materiál manipulovaný. A objevit toho, kdo sekvence sestříhal, aby měly jiný smysl, je téměř nemožné.

Vytisknout