V souvislosti s narůstajícími kybernetickými útoky se čím dál více objevuje otázka – jak uchránit český kyberprostor? Je to vůbec možné? Odpověď zní, že stejně jako ve všech jiných oblastech bezpečnosti těmto útokům nikdy nelze stoprocentně předejít. Nejzávažnější kybernetické útoky jsou v podstatě stejné, jako ty teroristické. Jejich projevem je vyvolání paniky, chaosu a šoku. Přicházejí neočekávaně a míří na kritická místa infrastruktury. Pokud ale vytvoříme účinný systém ochrany kybernetického prostoru, můžeme jejich číslo a dopady výrazně snížit. Klíčové slovo přitom zní: spolupráce.
Představit si to můžeme na integrovaném záchranném systému. Ten je tvořen několika subjekty, od hasičů až po policisty. Všechny tyto subjekty v něm mají svou danou úlohu. Navzájem si nekonkurují. Naopak spolupracují a jeden bez druhého by se v krizových situacích neobešly. Stejně tak je to při ochraně českého kybernetického prostoru.
Představit si to můžeme na integrovaném záchranném systému. Ten je tvořen několika subjekty, od hasičů až po policisty. Všechny tyto subjekty v něm mají svou danou úlohu. Navzájem si nekonkurují. Naopak spolupracují a jeden bez druhého by se v krizových situacích neobešly. Stejně tak je to při ochraně českého kybernetického prostoru.
V oblasti kybernetické bezpečnosti je nutné neustále vzdělávat českou společnost, upozorňovat na kybernetické hrozby a všeobecně se zabývat vším, co do online světa patří. To u nás zastává Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Dále musíme neustále poznávat kybernetický prostor, studovat a zkoumat jeho jednotlivé anomálie, abychom je dokázali identifikovat, pojmenovat a tím uměli rozpoznat případný chystaný útok, který musíme být schopni následně i odvrátit. To je úkol Vojenského zpravodajství, samozřejmě ve spolupráci s dalšími složkami.
Potřebujeme ale také vyvíjet a aplikovat kvalitní řešení systémů kybernetické bezpečnosti. České ICT společnosti a místní pobočky nadnárodních firem přitom díky své tvořivosti a schopnosti improvizovat vyvíjí jedny z nejlepších takových systémů. S nimi musíme tuto problematiku diskutovat, spolupracovat jak na vzájemném vzdělávání, tak na řešení krizových situací, ale i nabídnout jim jejich osobní podíl na zajišťování kybernetické obrany. To jim umožní například zapojení do chystaných aktivních záloh Vojenského zpravodajství. Tito „ajťáci“ nejen že jsou špičky ve svém oboru, ale jsou to také vlastenci, kteří mají rádi svoji zem, čehož si velmi vážím.
V neposlední řadě pak potřebujeme někoho, kdo dokáže případné útočníky chytit a postavit před soud – tedy Policii České republiky. Problematika kybernetických hrozeb je přitom stále tak nová, že se v ní pořád učíme, takže počet těchto subjektů se může i nadále zvyšovat dle aktuálního vývoje.
Vše uvedené je třeba spojit do jednoho funkčního systému, ve kterém musíme všichni společně spolupracovat. Není to jednoduchý úkol, naopak stojíme před velkou výzvou. Zůstávám ale optimistický, v bezpečnostní komunitě se pohybuji v podstatě celý život a za tu dobu jsem na české společnosti vypozoroval jednu věc – když jde do tuhého, umí se spojit a táhnout za jeden provaz. Soustřeďme se tedy společně na vytvoření co nekvalitnějšího komplexního systému, který bude chránit náš kyberprostor. Štěstí přeje připraveným.
Potřebujeme ale také vyvíjet a aplikovat kvalitní řešení systémů kybernetické bezpečnosti. České ICT společnosti a místní pobočky nadnárodních firem přitom díky své tvořivosti a schopnosti improvizovat vyvíjí jedny z nejlepších takových systémů. S nimi musíme tuto problematiku diskutovat, spolupracovat jak na vzájemném vzdělávání, tak na řešení krizových situací, ale i nabídnout jim jejich osobní podíl na zajišťování kybernetické obrany. To jim umožní například zapojení do chystaných aktivních záloh Vojenského zpravodajství. Tito „ajťáci“ nejen že jsou špičky ve svém oboru, ale jsou to také vlastenci, kteří mají rádi svoji zem, čehož si velmi vážím.
V neposlední řadě pak potřebujeme někoho, kdo dokáže případné útočníky chytit a postavit před soud – tedy Policii České republiky. Problematika kybernetických hrozeb je přitom stále tak nová, že se v ní pořád učíme, takže počet těchto subjektů se může i nadále zvyšovat dle aktuálního vývoje.
Vše uvedené je třeba spojit do jednoho funkčního systému, ve kterém musíme všichni společně spolupracovat. Není to jednoduchý úkol, naopak stojíme před velkou výzvou. Zůstávám ale optimistický, v bezpečnostní komunitě se pohybuji v podstatě celý život a za tu dobu jsem na české společnosti vypozoroval jednu věc – když jde do tuhého, umí se spojit a táhnout za jeden provaz. Soustřeďme se tedy společně na vytvoření co nekvalitnějšího komplexního systému, který bude chránit náš kyberprostor. Štěstí přeje připraveným.
Jan Beroun
ředitel Vojenského zpravodajství
ředitel Vojenského zpravodajství
