Ptáme se právníka

Soudní dvůr EU rozhodl v další z kauz Data Retention, tentokrát posuzoval britskou, francouzskou a belgickou právní úpravu této povinnosti. Dospěl k závěru, že právo EU vylučuje uložení povinnosti telekomunikačním operátorům plošně uchovávat provozní a lokalizační údaje, byť by to bylo pro účely boje proti trestné činnosti či zajištění národní bezpečnosti. Položili jsme proto několik otázek.

Proč soudy již řadu let stále znovu posuzují povinnost Data Retention?

Je pravdou, že Soudní dvůr EU rozhodoval o plošném uchovávání provozních a lokalizačních údajů, tedy o povinnosti Data Retention, již počtvrté. Existují také četná rozhodnutí ústavních soudů členských států EU – Ústavní soud ČR takto rozhodoval již třikrát. Důvodem je podle mne samotný základ této povinnosti – tzv. Data Retention směrnice. Tu sice již před šesti lety Soudní dvůr prohlásil za neplatnou kvůli rozsahu narušení soukromí, které představovala. Fakticky je však dodnes základem národních právních úprav v řadě zemí EU. Vyslovení neplatnosti směrnice nemělo přímý vliv na zákony přijaté na jejím základě v jednotlivých zemích, což se může zdát dosti paradoxní. Soudní dvůr tak postupně posuzuje soulad s právem EU u národních úprav povinnosti Data Retention v různých členských státech – nyní to byly Velká Británie, Francie a Belgie, předtím Švédsko. Rozhodnutí Soudního dvora v této věci jsou přitom v poslední době konzistentní.

Lze tedy v budoucnu očekávat další podobná rozhodování Soudního dvora?

Ano, jelikož rozhodnutí Soudního dvora, včetně toho aktuálního, se týkají vždy pouze konkrétních národních právních úprav, jsem přesvědčen, že lze očekávat další podobné kauzy. V mnoha členských státech totiž povinnost Data Retention stále existuje v podobě velmi podobné těm nedávno posuzovaným. Ze Smlouvy o fungování EU sice vyplývá obecná povinnost členských států uvést národní právní úpravy do souladu s právem EU – v tomto případě se směrnicí ePrivacy, o které nyní Soudní dvůr opět jednoznačně prohlásil, že plošné uchovávání údajů všech účastníků elektronických komunikací vylučuje. Jak je však zřejmé, mnohé členské státy tak neučinily.

To zní dost bizarně. Skutečně neexistuje řešení?

Dalším podobným kauzám by mohla zabránit Evropská komise, pokud by nedodržování souladu s právem EU vymáhala, což však nečiní. Naopak ještě těsně před prohlášením Data Retention směrnice za neplatnou u Soudního dvora žalovala konkrétní země (např. Německo) za to, že směrnici neprovedly. Samozřejmě by Komise také mohla připravit celoevropskou úpravu Data Retention, která bude respektovat závěry Soudního dvora. Ani k tomu se však dle mých informací nechystá.

A jaký očekáváte další vývoj v ČR?

Ústavní soud ČR se povinností Data Retention obsaženou v zákoně o elektronických komunikacích zabýval naposledy vloni. Dospěl k závěru, že plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů představuje efektivní nástroj pro bezpečnost státu a obyvatel a s tímto odůvodněním zamítl návrh skupiny poslanců na zrušení dané povinnosti. V ČR tak nadále telekomunikační operátoři šest měsíců zpětně povinně uchovávají veškeré provozní a lokalizační údaje nás všech pro účely možného vyžádání oprávněnými orgány. Neočekávám, že by Ústavní soud v nejbližší době svůj názor zásadně změnil, na rozdíl např. od slovenského ústavního soudu, který již v roce 2015, krátce po prohlášení Data Retention směrnice za neplatnou, příslušná ustanovení slovenských zákonů zrušil.

Vláda či Poslanecká sněmovna by mohla navrhnout omezení této povinnosti – po vzoru Německa, kde je uchovávání provozních údajů již od konce roku 2015 omezeno na deset týdnů a lokalizačních dokonce jen na čtyři týdny, či třeba Slovenska, kde již pět let platí tzv. varianta Data Freeze. Při ní se údaje uchovávají pouze do budoucna, od okamžiku vyžádání oprávněných orgánů u konkrétních osob. Podle dostupných údajů to míru trestné činnosti ani její objasněnosti v Německu ani na Slovensku v porovnání s jinými zeměmi negativně neovlivnilo.

Pravděpodobnější mi však připadá, že se v některé kauze český soud obrátí na Soudní dvůr, který bude posuzovat soulad českého zákona o elektronických komunikacích s právem EU. Považuji za pravděpodobné, že by ji posoudil jako odporující právu EU. Zatím však o žádné podobné kauze v ČR nevím. Pokud by se někdo ze čtenářů cítil shromažďováním údajů a zejména rozporem české právní úpravy s rozhodnutím Soudního dvora dotčen, má samozřejmě možnost takovouto kauzu iniciovat.

Miroslav Uřičař

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.