V tomto čísle začínáme velmi volný seriál o kryptoměnách. Volný v tom, že není pevně dáno, kolik a jakých dílů bude mít. Píší jej různí autoři z různých pohledů a nelze vyloučit, že jejich názory nebudou zcela souladné. Ale přesto, nebo spíše právě proto se domníváme, že by tento jemný úvod do problematiky kryptoměn mohl být přínosem pro naše čtenáře. V úvodním textu se nebudeme detailně zabývat technologickou podstatou kryptoměn, ale jejich vnějšími projevy a vlastnostmi. Další dvě pokračování by měla pokrýt zmíněnou technologickou problematiku a právní aspekty kryptoměn. Lze rovněž předpokládat, že v dalších dílech dojde i na Ethereum, NFT a Smart Contracts.
kryptoměny bitcoin blockchain hash těžba
Úvod
Kryptoměny jsou zvláštním fenoménem dneška. Okolo máločeho se vyskytuje tolik nejasných informací a odlišných názorů a stanovisek. Existují lidé, kteří se domnívají, že kryptoměny, resp. technologie tzv. blockchainu, na kterém jsou vystavěny, vedou společnost k dramatickým sociálním a ekonomickým změnám. Dále naivní lidé, kteří vůbec nic netuší o podstatě kryptoměn, ale vidí v nich investiční spásu či cestu ke zbohatnutí v dnešní nejisté době. Ale také jsou lidé, kteří je (správně) hodnotí jako vysoce rizikovou komoditu. Do čtvrté skupiny patří zločinci a jejich spolupachatelé, spojenci, pomocníci a další osoby podílející se na páchání trestné činnosti či tyjící z kořisti v podobě kryptoměn. A v páté skupině se nacházejí orgány státu – zejména finanční orgány a orgány činné v trestním řízení (OČVTŘ), které se s existencí kryptoměn musejí rovněž nějak vypořádat.
Od plátýnek k bitcoinu
Kryptoměny jsou nazývány virtuálními penězi, přičemž ani jedno ze slov není použito správně. Podle Akademického slovníku cizích slov [2] je „virtuální“ v oblasti výpočetní techniky realita simulovaná, neskutečná, zdánlivá. I po 25 letech tato definice dává smysl. Je to něco, co neexistuje, ale navenek se tváří, že ano. Kryptoměny existují, není to simulovaný svět jako virtuální realita vytvářející iluzi skutečného světa (ve hrách, ale i výcviku lékařů, pilotů apod.) a jsou reprezentovány jakýmsi digitálním záznamem určitých dat.
To, že v legislativě EU nebo na Slovensku se používá označení „virtuální měny“, je dle autora nevhodné, neboť tím dochází k rozporu, že právním předpisem je upravováno něco, co je dle názvu jen zdánlivé. Zřejmě se s tím ale budeme muset smířit. O kryptoměně můžeme říci, že se jedná o nehmotnou věc, kterou si z určitých důvodů, o nichž budeme hovořit dále, oblíbila určitá část lidstva a považuje ji za nositele hodnoty. Tedy i předmět vhodný k obchodování.
Stejně tak, jako kryptoměna není virtuální, nejsou to ani peníze v klasickém slova smyslu. Penězi nenazýváme ani aktiva, která byla pro směnu (obchodování) používána v minulosti: např. v Čechách plátěné šátečky, odtud tedy pochází i slovo platit, dobytek nebo jiná zvířata (ještě v roce 1907 se platila v Grónsku za noviny vydávané pro Eskymáky čtvrtletně divoká husa a jako roční předplatné tuleň; můžeme tedy počítat 1 tuleň = 4 husy). [3] Známé jsou i kamenné prsteny o váze desítek až stovek kg na mikronéském ostrově Yap, jejichž běžné užívání si lze představit jen stěží.
Všechna tato aktiva však plnila funkci peněz jen dočasně a s celou řadou omezení. Čím je totiž věc sloužící jako nositel hodnoty méně univerzální, tím plní tuto funkci oběživa obtížněji. Z těchto důvodů se za historicky první „opravdové“ peníze považují až mince z drahých kovů, které se staly všeobecným nástrojem pro směnu. Později se objevily první papírové peníze a na přelomu 19. a 20. století také bezhotovostní peníze v podobě zápisů na bankovních účtech. Bezhotovostní forma peněz v současnosti zcela převládá, jakkoli v určitých situacích není nad to mít peníze „v tvrdé měně“ v ruce. Viz dnešní situace v Rusku, kde mnoho lidí nemůže z bankomatů vybrat své peníze v západních měnách. Přesto se v některých situacích může určitá vzácná věc stát platidlem – např. ve věznicích to jsou zejména cigarety. I král Richard III. v prohrané bitvě u Bosworthu údajně podle Shakespeara nabízel obchod slovy „Království za koně!“. [4]
Peníze byly spjaty s určitým aktivem, které reprezentovaly, zpočátku to bylo zlato, u menších mincí stříbro. Tato vazba se nicméně rozvolnila (objem cenného kovu byl uváděn pouze kvůli počítání výměnných kurzů) až zmizela zcela a dnes se obecně tvrdí, že jsou kryty aktivy emitenta (zejména centrální banky státu). Např. ČNB uvádí, že „jsou pasiva České národní banky včetně emitovaného oběživa kryta jejími aktivy, z nichž nejvýznamnější je položka „Pohledávky vůči zahraničí včetně cenných papírů v cizí měně´“. [5] Zní to krásně, kdyby ovšem, a to jak v daleké minulosti, tak i v letech nedávných, netiskly centrální banky peníze nekryté, aby vlády mohly zvýšit své příjmy nebo pod (pomýlenou) představou, že tzv. rozhazováním peněz z vrtulníku oživí ekonomiku v krizi zvýšením dostupnosti peněz pro soukromý sektor, a tedy oživením poptávky zejména domácností, ale i podniků. Že to nefunguje, protože ve špatných dobách nejsou tyto peníze použity pro spotřebu, ale uloženy jako úspory na doby ještě horší, se přitom opakovaně prokázalo.
Současné měny jsou tzv. fiat měny, tj. peníze existují na základě rozhodnutí státu (právních předpisů), kdy zákonné platidlo implikuje, že věřitel nemůže odmítnout přijmout plnění dluhu ve vládou emitovaných penězích.
Žádný stát ani centrální banka dnes nebude peníze vyměňovat za zlato ani za žádné jiné aktivum, a to ani přes různá oficiální tvrzení, mnohdy surrealistického charakteru. (Pokud si autor dobře pamatuje, v období socialismu se uvádělo: „Peníze jsou kryty zlatem a ostatními aktivy Státní banky československé a prací lidu Československé socialistické republiky“.) Pojem „zákonné platidlo“ je ve všeobecném povědomí obestřen mlhavými představami, v nichž tento koncept splývá s požadavkem, aby stát emitoval peníze. Tato stále přežívající více méně středověká idea znamená, že stát uděluje penězům hodnotu, kterou by jinak neměly. [6] Nekrytým penězům tedy věříme, pokud jsou ostatní ochotni je přijímat. Tato věta platí i pro kryptoměny, přestože se o peníze nejedná.
Existují i tzv. soukromé peníze. Soukromou měnu (přesně řečeno poukázky na něco) mohou emitovat v podstatě jakékoli subjekty, zejména nebudou-li ji označovat za měnu či peníze, čímž se vyhnou zákonnému omezení – monopolu státu. Mohou to být poukázky, bony (pamětníci pamatují) či jinak označené de facto měny. Zpočátku by byl hlavní formou emise soukromých peněz prodej, po ustavení regulérního trhu, pokud by se tak ovšem vůbec stalo, tedy pokud by byl dostatečný počet osob ochotných tyto poukázky kupovat a prodávat, by se pravděpodobně v ní mohly odehrávat normální bankovní obchody. Klíčovými faktory pro soukromé měny jsou zejména:
- důvěryhodnost emitenta, resp. jeho schopnost dostát závazkům vyplývajícím z emise, včetně likvidity měny;
- univerzalita měny;
- poptávka po penězích (což se odvíjí jak z výše uvedených dvou faktorů, tak z dalších, jako je světová či národní makroekonomická situace či jiné vlivy).
Výše uvedené podmínky nesplňují již zmíněné poukázky (např. stravenky), ale ani lokální měny, za které lze obvykle koupit jen místní výrobky, mají podporovat patriotismus a lokální podniky („chiemgauer“ v bavorském městě Chiemgau a podobně v dalších německých městech, Olomouc má „Olomócky držgrešle“, slovenská obec Široké má vlastní měnu „Sokol“, anglický Bristol zavádí „Bristolskou libru“ atd.; podobné projekty vznikají v Severní i Jižní Americe a také v Asii). Některé měny ale mají charakter skutečného platebního systému – např. ve Švýcarsku existuje komplementární měna s názvem WIR, jejíž hodnota je navázána na švýcarský frank v poměru jedna ku jedné, k placení lze využívat kromě šekových knížek a faktur i platební karty a internetové bankovnictví. WIR-franky mají od roku 2004 mezinárodní elektronický kód CHW. [7]
Zákon o platebním styku umožňuje určitým subjektům soukromého práva emitovat tzv. elektronické peníze, což je peněžní hodnota, která:
- představuje pohledávku vůči tomu, kdo ji vydal;
- je uchovávána elektronicky;
- je vydávána proti přijetí peněžních prostředků za účelem provádění platebních transakcí
- je přijímána jinou osobou než tím, kdo ji vydal.
Je to tedy digitální ekvivalent skutečných peněz uložený na nějakém nosiči dat (na serveru, v elektronické peněžence apod.).
Takže kryptoměny nejsou soukromými penězi, protože ne vždy máme konkrétního emitenta, ani penězi elektronickými ve smyslu příslušných předpisů [8], neboť jejich prvotní získání (emise) neprobíhá oproti složení peněžních prostředků, ale těžbou (viz další díl tohoto seriálu).
Tím se dostáváme k podstatě kryptoměn i výše uvedených historických nástrojů pro obchodování. Jedná se o platidla = nositele hodnoty, také můžeme říci „symbol hodnoty“, nikoli plnohodnotné peníze. Používá se i termín peněžní substituty, čímž se kryptoměny blíží k oněm plátýnkům či mušličkám v Číně. Takovým platidlem může být po dohodě mezi účastníky obchodu nebo s přihlédnutím k místním zvyklostem cokoli – jedna žena versus určité množství velbloudů, jejichž konečný počet se odvozuje od představ prodávajícího a kupujícího o ženách a velbloudech. Výhodou kryptoměn je, že se objevila jistá technologie, která postupem času začala být obecně přijímána a používána jako oběživo, dnes ale i jako nositel, či dokonce uchovatel hodnoty. Proč se tak stalo, je opět spíše otázkou iracionální, danou „přitažlivostí tajemství v podobě blockchainu“.
Každá kryptoměna má vlastní platební síť typu P2P, ve které je možné kryptoměnu těžit (tj. vytvářet další jednotky měny) nebo s kryptoměnou v této síti platit, tj. převádět měnu ze svého účtu (za tímto účelem vytvořené adresy) na jiný účet (jinou adresu). Princip těžby spočívá v tom, že v kryptoměnové síti neexistuje žádný centrální server, který by platby kontroloval, ale potvrzování transakcí zajišťují těžaři jako vedlejší produkt těžby. Pokud je platební transakce potvrzena, informace o potvrzení je zkopírována do všech počítačů v síti. Tvorba nových jednotek kryptoměny je předem dána matematickým algoritmem. Algoritmus svou definicí zajišťuje jak finální počet jednotek měny, tak rychlost tvorby (těžby) nových jednotek. Podle názoru autora nicméně není prokázáno tvrzení spojené s kryptoměnami, že nové jednotky měny nelze na rozdíl od běžných měn podléhajících centrálním bankám nárazově a účelově vytvořit. Ten, kdo ovládá algoritmus, může učinit cokoli. Záleží na konkrétní realizaci blockchainu.
Kryptoměna je tedy nějaké oběživo, resp. platidlo, které vzniklo jako výsledek kryptografických operací (pro většinu lidí tedy neznámo jak), a jakýmsi procesem řízeným algoritmem se generuje, šíří, je předmětem obchodu, spekulací a nástrojem i cílem trestné činnosti. Technicky to jsou vlastně jen jedničky a nuly kolující po internetu. Jak tedy vzniká nějaké oběživo, které nazýváme kryptoměnou?
Můžeme si to ukázat na příkladu nejrozšířenější kryptoměny – bitcoinu (BTC). Bitcoin je systém založený na softwaru s otevřeným zdrojovým kódem. Existuje algoritmus, který vytvořila neznámá osoba figurující pod pseudonymem Satoshi Nakamoto a který má několik omezujících parametrů. Prvním je konečný počet BTC – nemá údajně překročit 20 999 999,9769 BTC. O tomto faktu je přesvědčena většina lidí, jakkoli se autorovi nepodařilo nalézt článek obsahující formální matematický důkaz, že algoritmus či zdrojový kód BTC je skutečně takto nastaven; vycházejme ale z toho, že tomu tak je. Nikdo ovšem neví, co se bude dít dál, tj. zda bude vůbec probíhat ověřování transakcí, když těžba skončí. A jaký to bude mít dopad na kurz BTC oproti fiat měnám či jiným kryptoměnám – kterým směrem se vydá?
Na rozdíl od běžných měn nemá tedy být možné jich „vytisknout“ neomezené množství. Tento algoritmus je údajně cíleně zpomalován tak, aby reagoval na rostoucí výpočetní kapacitu určenou pro „těžbu“ BTC, tedy ve skutečnosti provádění operací nad decentralizovanou databází, v níž jsou zapisovány všechny transakce s BTC, za něž jsou „těžaři“ odměňováni (dnes) zlomky BTC. První blok 50 BTC byl vytěžen tvrzeným autorem bitcoinů – mýtickou postavou označenou jako Satoshi Nakamoto – 1. ledna 2009 bez jakékoli námahy, ale od té doby síť kontroluje rychlost těžení a odpovídajícím způsobem upravuje obtížnost výpočtů. [9] Předpokládá se na základě odhadů, že „výroba“ BTC skončí v roce 2140, naprostá většina bitcoinů však bude vytěžena již v roce 2033. [10] Po „vytěžení“ pak lze nakládat s BTC jako s jinou komoditou, kterou ve skutečnosti tato pseudoměna je – kupovat, prodávat, darovat, dědit apod.
Blockchain je současně technologií, která přitahuje alternativní ideologie, např. kryptoanarchisty a propagátory virtuálních států. Jejich zastánci tvrdí, že centralizované státy už dávno neplní svou funkci a že budoucnost patří decentralizované vládě s autonomními komunitami, že za 50 let budeme žít ve světě, kde budou geograficky ohraničené městské státy, samostatné komunity a poskytovatelé negeografických vládních služeb. Proto vznikl projekt či platforma Bitnation Pangea, která funguje na bázi blockchainové sítě Ethereum. [11] Nakolik to je skvělý nápad a nakolik naivní pomýlenost, ukáže budoucnost.
V roce 2018 existovalo 1 594 kryptoměn s celkovou kapitalizací 257 miliard USD, o tři roky později to bylo již 7 190 kryptoměn s celkovou kapitalizací 2,92 biliónu USD! Nutno ovšem podotknout, že pouze 2 716 vykazuje určitou tržní kapitalizaci. Na posledním místě je Agrolot (AGLT) s tržní kapitalizací pouhých 12 USD, což je 0,0000000009 tržní kapitalizace BTC.
Na prvních deseti místech trhu kryptoměn se nacházejí tyto měny: Bitcoin (BTC), Ethereum (ETH), Tether (USDT), BinanceCoin (BNB), USD Coin (USDC), XRP, Cardano (ADA), Solana (SOL), Terra (LUNA), Avalanche (AVAX), přičemž v první patnáctce jsou stále Polkadot (DOT), Dogecoin (DOGE). [12]
Příště se budeme zabývat některými dalšími kryptoměnami a blockchainovými platformami, které mají jiné vlastnosti než klasický bitcoin. Je to např. Ethereum, která není pouze další měnou, nýbrž se jedná o nový koncept navržený jako otevřená softwarová platforma založená na principech blockchainu pro tvorbu dalších kryptoproduktů a decentralizovaný virtuální stroj pro realizaci tzv. samovynutitelných chytrých kontraktů (Smart Contracts).
Hodnota kryptoměn – podobně jako u většiny ostatních „zákonných“ měn – vychází pouze z poptávky a nabídky na trhu. Není tedy kryta zlatem ani jinými komoditami, ale podobně jako jiné běžné měny je kryta pouze důvěrou, že s ní bude možno v budoucnu zaplatit stejně jako dnes. Podle názoru nejen autora, ale např. i (dnes již bývalého) viceguvernéra České národní banky Mojmíra Hampla, jde spíše o komoditu než o skutečnou měnu. [13] Pro účely dalšího výkladu bychom možná mohli učinit opatrný kompromis a nazvat kryptoměny termínem „komoditní peníze“, o čemž Mises uvádí, že jej můžeme vztáhnout na ten druh peněz, které jsou zároveň komerční komoditou. „Rozhodující charakteristikou komoditních peněz je využití komodity pro monetární účely v technologickém smyslu.“ [14] Je tedy používáno označení „peníze“, „měna“ nebo „oběživo“, ačkoli jde o označení pouze technické, nikoli právní. Ale i některé vlády označily kryptoměny za aktivum podobné penězům; v březnu 2016 tak měla učinit japonská vláda. [10]
Existují komodity, které jsou pro většinu lidí důvěryhodnější, neboť mají fyzickou podobu, jakkoli jsou spojeny se specifickými riziky např. bezpečného uchovávání a transportu. Např. zlato si může majitel ohmatat, bitcoin nikoli, maximálně hardwarovou kryptopeněženku. Ale podobný problém platí také u peněz emitovaných centrálními bankami, byť ne tak dramaticky: bankovku si sice můžeme ohmatat, ale nikdo nám nezaručí, co si za ni budeme moci koupit nebo zda bude v delším časovém horizontu ještě existovat. Přece jen ale ve stabilním uspořádání světa přinejmenším v některých zemích toto lze předpokládat s vysokou jistotou. V kontextu se stávajícími událostmi na Ukrajině se nicméně autorovi jeví zlato jako výrazně bezpečnější uchovatel hodnoty než většina měn, kryptoměny nevyjímaje.
Současný překotný únik ze světa měn do kryptoměn považuje autor za extrémně rizikový, a to zejména z důvodu vysoké volatility kryptoměn (velkých kurzových výkyvů) a nejasného vývoje kryptoměn v opravdu delším časovém horizontu (americký dolar byl zaveden v roce 1785). Cokoli spojeného s technologií je tím zranitelnější, čím je tato technologie složitější a čím více je produkt na ní závislý. Samostatnou otázkou je pak zajištění bezpečnosti bitcoinových peněženek, jak bude popsáno v dalších dílech tohoto seriálu.
Zakončit můžeme vzpomínkou na spekulační bubliny, jako byla „tulipánová horečka“, která vypukla v Holandsku v rozmezí let 1634 až 1637, dot-comová bublina na burze NASDAQ vrcholící v roce 2000 nebo nemovitostní bublina v USA s vrcholem v roce 2007. Jelikož historie se opakuje, tyto vzpomínky by nás měly dostatečně varovat, abychom nedávali všechna vejce do jednoho košíku, což platí i o kryptoměnách jakéhokoli názvu.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Použité zdroje:
[ 1 ] Quorum Blockchain Service Enterprise blockchain simplified. Zdroj: https://consensys.net/quorum/qbs
[ 2 ] PETRÁČKOVÁ, V., KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1997, s. 811.
[ 3 ] HLINKA, B., RADOMĚŘSKÝ, P. Peníze celého světa. Praha: Mladá Fronta, 1981, s 36.
[ 4 ] SHAKESPEARE, W. Richard III.
[ 5 ] ČNB. Čím je kryta měna? Dostupné na: https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Cim-je-kryta-mena/
[ 6 ] HAYEK, F. A. Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku? Praha: Liberální institut, 1999, s. 46.
[ 7 ] SMEJKAL, V. Kybernetická kriminalita. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018.
[ 8 ] Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64 ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu; Směrnice 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES.
[ 9 ] HAYES, A. S. Cryptocurrency value formation: An empirical study leading to a cost of production model for valuing bitcoin. Telematics and Informatics, vol. 34, 2017, pp. 1308–1321.
[ 10 ] STROUKAL, D., SKALICKÝ, J. Bitcoin a jiné kryptopeníze budoucnosti. 3. vyd. Praha: Grada, 2012.
[ 11 ] Viz GREGUŠOVÁ, V. Příběh Susanne Tarkowski Tempelhofové: Založila jsem virtuální národ na kryptoměně. tyinternety.cz, 21. února 2018. Dostupné na: https://tyinternety.cz/rozhovory/zalozila-virtualni-narod-kryptomene
[ 12 ] Zdroj: https://coinmarketcap.com/
[ 13 ] HAMPL, M. Náš postoj ke kryptoměnám? Nepomáhat, nechránit, neškodit, nevodit za ruku. Lupa, 21. prosince 2017. Dostupné na: https://www.cnb.cz/cs/ verejnost/servis-pro-media/autorske-clanky-rozhovory-s-predstaviteli-cnb/Nas-postoj-ke-kryptomenam-Nepomahat-nechranit-neskodit-nevodit-za-ruku/
[ 14 ] von MISES, L. Teorie peněz a úvěru. Kap. III. Různé druhy peněz, § 3. Dostupné na: https://www.mises.cz/literatura/teorie-penez-a-uveru-iii -ruzne-druhy-penez-371.kapitola
[ 15 ] Historické bubliny 1: Tulipánová horečka. Kryptomagazin, 17. dubna 2021. Dostupné na: https://kryptomagazin.cz/historicke-bubliny-1-tulipanova-horecka/