Prof. Gřivna je významným představitelem oboru trestního práva u nás, vedoucím katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, advokátem a viceprezidentem Unie obhájců ČR. Má za sebou úspěšnou obhajobu stovek fyzických osob ve věcech trestních, ale též právnických osob. Je předsedou komise pro trestní právo Legislativní rady vlády a je také členem komise pro přípravu nového trestního řádu. Ve své vědeckovýzkumné činnosti se zabývá také oblastí kybernetické kriminality, kriminalistiky a kybernetické bezpečnosti.
Dnešní rozhovor vzniká v rozjitřené době ruského útoku na Ukrajinu, který je doprovázen i útoky kybernetickými. Myslíte si, že se bude válka stále více přesouvat od tanků na klávesnice počítačů? Nebo budou mezi sebou bojovat už jenom roboti?
Myslím si, že k přesunům dochází. Příkladem je údajné vyřazení špionážních satelitů Ruska hnutím Anonymous, což může komplikovat ruské armádě vojenské operace na území Ukrajiny. Lidská síla je v současné době stále nenahraditelná, cizí území nelze obsadit kybernetickými útoky. Boj robotů, jak jej známe např. z filmu Terminátor, je otázkou vzdálené budoucnosti.
Hrozí nyní nám, tedy České republice, jejím orgánům, jakož i fyzickým a právnickým osobám, nějaká zvýšená kybernetická rizika?
Jsme relativně malou zemí nikoli strategického významu, tudíž cílené útoky by nedávaly úplně smysl. Nelze však přehlédnout, že jsme, a to již od května 2021 v souvislosti s vrbětickou kauzou a vyhoštěním diplomatů, figurovali na seznamu nepřátelských zemí Ruska spolu s USA. Z toho lze dovozovat, že bychom cílem útoku jako aktu pomsty mohli být. Dnes je tomu však jinak, uvádí se, že na ruském seznamu figurují již všechny země EU a několik desítek dalších států.
Bojíte se kybernetického útoku na vaši AK? Od koho? Co děláte proto, aby vás neohrozil?
Naše advokátní kancelář stejně jako jiné kanceláře potřebuje chránit data, která obsahují citlivé informace o klientech a vlastní know-how. V duchu hesla „kdo je připraven, není překvapen“ je třeba zajistit omezený přístup k těmto datům a nakládání s nimi. Samozřejmostí je, že data musejí být šifrována, zálohována a kancelář musí mít kontrolu nad tím, kde se data nacházejí. Nedomnívám se, že by bezprostředně hrozil cílený útok na naše data, ale stejně jako jiné subjekty můžeme být podrobeni útoku typu DDoS, ransomware či jiným druhem malware. Stejně největší hrozbou zůstává lidský faktor, proto je nutné zaměstnancům často připomínat, aby se chovali odpovědně.
S jakými kybernetickými zločiny se ve své praxi obhájce nejvíce setkáváte?
V advokátní praxi se setkávám s jednotkami případů ročně, ale kontinuálně v rámci své vědecké činnosti sleduji rozhodovací činnost českých soudů při kvalifikaci jednání jako trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 trestního zákoníku (obdoba § 257a předchozího trestního zákona). Poznatky jsou velmi zajímavé, v čase lze sledovat trend sofistikovanějšího páchání tohoto trestného činu. Zatímco dříve šlo především o různé případy zneužití dat zaměstnancem, rozvádějícím se manželem, policistou atd., nověji jsou podle citovaného ustanovení stíhány i osoby, kterým se podaří proniknout do počítačového systému díky specifickým znalostem či za použití speciálních zařízení nebo softwarů. Jedná se však o relativně malou množinu případů. Celkově policejní a justiční statistiky vykazují nárůst této formy kriminality. Ještě např. v roce 2016 bylo zaznamenáno jen cca 600 případů, v roce 2021 to bylo už třikrát tolik. Objasněnost je však velmi nízká, cca 8 %. Přitom latence bude podle mého názoru obrovská.
"Budu usilovat o to, abychom v rámci stávajících povinných předmětů, tedy výuky trestního práva, zmiňovali i aspekty kyberkriminality podle probíraného tématu."
Nedávno jste úspěšně zdolal dva významné profesní milníky: byl jste jmenován profesorem a nedlouho poté jste zvítězil v konkurzu na vedoucího katedry trestního práva Právnické fakulty UK. Proč si myslíte, že jste zvítězil?
Myslím si, že jsem dokázal přesvědčit výběrovou komisi a následně akademický senát i pana děkana o své představě budoucího fungování katedry jak po stránce personální, tak i vědecké a pedagogické. Teď mám před sebou tříleté období, kdy bych měl prokázat, že se mi podaří představu uvést v život.
Dnes se objevuje stále více kybernetických trestných činů i dalších trestných činů, kde počítače, programy a/nebo data hrají významnou úlohu. Bude na to nějak reagovat nastavení studijního programu např. posílením předmětu Kybernetická kriminalita a kybernetická bezpečnost, jeho zařazením mezi povinné předměty a případně doplněním problematiky trestné činnosti v kyberprostoru do předmětu Kriminalistika?
Ano, především lze uvažovat o rozšíření povinně volitelného předmětu Kybernetická kriminalita a kybernetická bezpečnost na dva semestry. Kriminologickým aspektům je věnována přednáška v rámci předmětu Kriminologie II. a nepochybně je třeba kriminalistické aspekty začlenit do předmětu Kriminalistika, u něhož plánujeme inovaci a rozšíření výuky. Budu usilovat o to, abychom v rámci stávajících povinných předmětů, tedy výuky trestního práva, zmiňovali i aspekty kyberkriminality podle probíraného tématu. Pro lepší pochopení uvedu následující příklad. Jestliže bude probíhat přednáška o dokazování v trestním řízení, její část bude věnována elektronickým důkazním prostředkům. Bude-li přednáška tematicky zaměřená na trestný čin podvodu, její součástí bude upozornění na podvody v on-line prostředí.
Jste členem Komise pro nový trestní řád Ministerstva spravedlnosti ČR. Kdy se jej dočkáme? Najdeme zde nějaká ustanovení, která zlepší možnosti OČVTŘ bojovat s kybernetickou trestnou činností?
To záleží na nové politické reprezentaci, zda bude vůle k přijetí nového trestního řádu. V současnosti je zpracováno již téměř celé paragrafové znění. Ministr spravedlnosti se tak bude muset brzy rozhodnout, zda je spokojen s návrhem, nebo ho bude chtít v některých směrech změnit. Součástí návrhu jsou i ustanovení týkající se specificky zajištění dat. Pokud si dobře vybavuji, není zatím speciálně upravena otázka jejich provádění k důkazu a jejich následné hodnocení.
V posledních letech se změnila práce policie v tom, že místo klasické detektivní práce jsou nasazovány masivní odposlechy a monitorování telekomunikačního provozu podezřelých v naději, že se na ně tzv. něco najde. Říká se tomu „rybaření“. Je to správné a mělo by se tak dít v demokratické společnosti?
Odposlechy a monitorování telekomunikačního provozu by měly být nařizovány soudem jen v těch případech, kdy již existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Je neakceptovatelné, aby tyto zásahy do základních práv a svobod osob byly nařizovány preventivně a teprve se čekalo, zda ze zachycené komunikace poznatek o trestné činnosti vzejde. Mimochodem v návrhu nového trestního řádu se rozšiřuje možnost použití těchto zajišťovacích a operativně pátracích prostředků i na trestné činy nižší typové závažnosti. Nově by tak mělo být možné nařídit odposlech u trestných činů, u nichž horní hranici trestní sazby odnětí svobody činí tři roky (oproti současným osmi letům).
Řada údajných důkazů předkládaných policií a státními zástupci soudu pochází z nosičů dat zajištěných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor (kanceláří). Jak moc lze považovat tyto důkazy pocházející z metadat a obsahu elektronických dokumentů za nevyvratitelné?
Problémem je neexistence obecně závazné právní úpravy, která by tento proces popsala a stanovila pravidla. Interní normy policie takovou povahu nemají. Existuje sice „dobrá praxe“, kterou znalci respektují, ale fakticky jde jen o doporučení. Každý soud pak v konkrétním případě zkoumá podle svého vědomí a svědomí, na kolik je důkaz věrohodný a použitelný. V důsledku neexistence obecně závazného právního předpisu se praxe jednotlivých soudů rozchází a může vést k odlišným rozhodnutím v typově shodných věcech, což není dobře, neboť se narušuje princip právní jistoty a rovnosti všech před zákonem.
"Nově by tak mělo být možné nařídit odposlech u trestných činů, u nichž horní hranici trestní sazby odnětí svobody činí tři roky (oproti současným osmi letům)."
Jste viceprezidentem Unie obhájců ČR. Co to je za organizaci a jaký je její účel?
V právním slova smyslu jde o spolek, dobrovolné sdružení advokátů, kteří vykonávají obhajobu v trestních věcech. Unii jsme založili před cca sedmi lety, kdy jsme spolu s dalšími šesti renomovanými obhájci měli za to, že se pomyslný jazýček vah příliš vychyluje na stranu uplatňování veřejné moci, konkrétně ve směru experimentálního stíhání osob v nejasných případech. Čtenáři si patrně vybaví monstrózní zásah orgánů činných v přípravném řízení, který vedl k pádu vlády v roce 2013. Od té doby se Unie systematicky zaměřuje na to, aby v trestním řízení byla dodržována práva obviněného. Upozorňujeme i formou stanovisek na případy, ve kterých podle našeho názoru došlo k porušení práv obviněného. Snažíme se o dialog s ostatními stranami trestního řízení, k čemuž slouží i každoroční odborné konference pořádané vždy ve spolupráci s některou z právnických fakult. Naposledy to bylo na brněnské právnické fakultě na téma deset let zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v České republice – pohled vpřed i zpět.
Myslíte si, že dnes mají obžaloba a obhajoba stejné „zbraně“? Jak tomu je v případě složitých kauz ekonomického nebo kybernetického charakteru?
Obhajoba z povahy věci nemůže mít stejné zbraně. Nedisponuje pravomocí, kterou jsou nadány orgány činné v trestním řízení. Tato faktická nerovnost je pak kompenzována právy, kterými disponuje pouze obviněný. Mnohdy vzniká určité nepochopení, kdy se státní zástupce domáhá týchž práv, jako má obviněná strana s odkazem na rovnost zbraní. Např. je právem obviněného odmítnout vypovídat, je zcela na něm, v jakém rozsahu vypovídat chce. Jestliže se rozhodne, že nebude odpovídat na otázky státního zástupce, ale bude odpovídat na otázky obhájců, není to v rozporu s principem rovnosti zbraní. Ještě jeden ilustrativní případ. Podle současné právní úpravy (§ 110a trestního řádu) má obhajoba možnost předkládat vlastní znalecké posudky, které se provádějí stejně, jako by je obstaral orgán činný v trestním řízení. Někdy je však faktická možnost zkoumání znalce obhajoby omezena, neboť nebyl na místě činu a může vycházet pouze z dokumentace postupu jiného znalce, který na místě činu byl.
Děkujeme za rozhovor.
Za DSM se ptal Vladimír Smejkal.