Povinné zpracování údajů cestujících v letecké dopravě – limity dle Soudního dvora EU, část I.

Soudní dvůr EU nedávno rozhodoval o zásazích do soukromí, které představuje právní úprava tzv. jmenné evidence cestujících v letecké dopravě. Rozsudkem z 21. června 2022 Soudní dvůr rozhodl o omezeních, která v této oblasti vyplývají z práva EU pro vnitrostátní předpisy členských států EU. Konkrétně dle Soudního dvora zejména platí, že využití údajů jmenné evidence cestujících je možné pouze pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických a dalších závažných trestných činů. Kromě toho mohou národní právní předpisy uložit povinnost zpracovávat údaje jmenné evidence cestujících letů uvnitř EU, pouze pokud členský stát čelí „skutečné a aktuální či předvídatelné hrozbě terorismu“. V jiných případech takto postupovat nelze, některé členské státy tak přesto učinily. Rozsudek se kromě letecké přepravy uplatní také při přepravě uvnitř EU jinými dopravními prostředky. Text je rozdělen do dvou částí. První z nich vymezí pojem „Jmenné evidence cestujících“ a jeho vývoj, včetně dosavadních kontroverzí. Druhá, závěrečná část bude analyzovat aktuální rozhodnutí Soudního dvora a zejména závěry, které z něj vyplývají.

PNR                Soudní dvůr EU                  jmenná evidence cestujících                 ochrana soukromí

Jednalo se o první případ, ve kterém Soudní dvůr posuzoval právní úpravu dle Směrnice o používání údajů jmenné evidence cestujících¹, tzv. Směrnice PNR (Passenger Name Record²). Jaké důsledky tohoto rozhodnutí lze očekávat? A jak rozhodnutí obecně zapadá do širšího rámce rozhodovací praxe Soudního dvora k zásahům do soukromí v podobě povinného hromadného uchovávání osobních údajů? Česká republika již před časem přijala zákon provádějící Směrnici PNR. Bude mít rozsudek dopady i do právního řádu České republiky?

Údaje „Jmenné evidence cestujících“

V prvé řadě je dle autora nutno objasnit, co se rozumí údaji „jmenné evidence cestujících“ a kdy se začaly shromažďovat a využívat. Jak si autor ověřil neformálním průzkumem ve svém okolí, většina „průměrně“ informovaných osob si jako „údaje o cestujících v letecké dopravě“ představí pouze informaci o tom, kam konkrétní osoba v určitém čase letěla; o možnosti dalších souvisejících údajů zpravidla většina osob neuvažuje. Proto také zpracování informací o cestě konkrétní osoby či její předání Policii ČR zpravidla není vnímáno jako výrazný zásah do soukromí. Ve skutečnosti však údaje jmenné evidence cestujících zahrnují mnohem širší okruh informací, umožňují navíc další kombinace zpracovávaných údajů, analýzy a práci s takovýmito daty. Kromě výše zmíněných údajů o konkrétních cestách jednotlivých osob tak v současnosti shromažďované informace zahrnují mj. také veškeré údaje o platbě za letenku, čísle sedadla, odbavených zavazadlech, kompletní údaje z dokladu totožnosti spolu s identitou dalších spolucestujících osob a další, jak autor podrobně rozebírá dále.

Dohody s USA, Kanadou a Austrálií

Snaha o využívání údajů shromažďovaných leteckými společnostmi o cestujících není úplnou novinkou. Její počátky sahají do doby před téměř 20 lety, do roku 2004. Tehdy byla přijata Směrnice o povinnosti dopravců předávat údaje o cestujících³ (dále též jen „Směrnice API). Jednalo se o velmi stručný právní předpis, dle kterého měly členské státy nejpozději do 5. září 2006 uložit v národních právních řádech dopravcům zajišťujícím leteckou přepravu osob povinnost předávat na žádost orgánů příslušných pro provádění kontrol osob na vnějších hranicích informace o dopravovaných osobách⁴. Dvoustranné dohody mezi Evropským společenstvím a třemi mimoevropskými zeměmi – Kanadou, USA a Austrálií – pak předpokládaly předávání těchto údajů do uvedených zemí.

Jako první byla dojednána dohoda s vládou Kanady. V roce 2005 rozhodla Rada EU o uzavření Dohody⁵ mezi Evropským společenstvím a Kanadou o zpracovávání údajů API/PNR⁶, tedy „předběžných informací o cestujících“ a „záznamů o knihování cestujících“, jak se tehdy v překladu označovaly údaje jmenné evidence cestujících⁷. Tato dohoda byla pouze krátkodobá, její platnost skončila v září 2009. V květnu 2010 byla zahájena jednání o dohodách o jmenné evidenci cestujících se Spojenými státy americkými, Austrálií a také jednání o nové dohodě s Kanadou. Dohoda s Austrálií byla uzavřena v roce 2008⁸, v roce 2012 ji nahradila nová dohoda⁹. Se Spojenými státy pak byla obdobná dohoda uzavřena v roce 2015¹⁰. V mezidobí, 25. června 2014, byla také podepsána nová dohoda o předávání PNR údajů s Kanadou¹¹.

Pochybnosti Evropského parlamentu, negativní závěry Soudního dvora EU

V reakci na podpis dohody s Kanadou v roce 2014¹² přijal Evropský parlament 25. listopadu 2014 usnesení, v němž konstatoval, že „panuje právní nejistota ohledně toho, zda je návrh dohody v souladu“ s ustanoveními Smlouvy o fungování EU a Listiny základních práv Evropské unie, pokud jde o právo jednotlivců na ochranu osobních údajů, navíc též zpochybnil volbu právního základu této dohody. Z těchto důvodů se Evropský parlament rozhodl požádat Soudní dvůr o posudek ke slučitelnosti Dohody mezi Kanadou a Evropskou unií o předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících s těmito základními dokumenty EU.

Velký senát Soudního dvora EU v reakci na tuto žádost vydal dne 26. července 2017 Posudek Soudního dvora. V něm se v prvé řadě vyjádřil k právnímu základu dohody, v tomto bodě přisvědčil názoru Evropského parlamentu a potvrdil, že rozhodnutí o uzavření dohody se přímo váže k ochraně fyzických osob při zpracovávání osobních údajů¹³. Dále se rozhodnutí musí zakládat také na právním základě shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzy a výměny příslušných informací v rámci policejní spolupráce¹⁴.

Zásadnější než právní základ je však dle hodnocení autora další závěr Soudního dvora, v němž konstatoval, že posuzovaná Dohoda mezi Kanadou a EU o předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících je neslučitelná s Listinou základních práv Evropské unie¹⁵. Tuto neslučitelnost Soudní dvůr v posudku vztahuje k rozsahu, v němž dohoda „nevylučuje předávání citlivých údajů¹⁶ z Evropské unie do Kanady a využití a uchovávání těchto údajů“.

Soudní dvůr v posudku také určil konkrétní požadavky, které musí posuzovaná dohoda splňovat, aby byla slučitelná s Listinou základních práv Evropské unie. Především musí dohoda „jasně a přesně určit, jaké údaje jmenné evidence cestujících mají být předávány z EU do Kanady“. Dohoda musí dále stanovit, že automatizované zpracování údajů jmenné evidence cestujících bude vycházet z konkrétních, spolehlivých a nediskriminačních vzorců a kritérií a budou při něm používány pouze databáze provozované Kanadou v souvislosti s bojem proti terorismu a závažné nadnárodní trestné činnosti. Další požadavek Soudního dvora se týkal omezení uchovávaných údajů pouze na údaje těch cestujících, u kterých existují objektivní skutečnosti, „na jejichž základě se lze domnívat, že by mohli představovat riziko z hlediska boje proti terorismu a závažné nadnárodní trestné činnosti“. Kromě toho Soudní dvůr považuje za nutné limitovat sdělování údajů veřejným orgánům třetích zemí pouze na země se srovnatelnou úrovní ochrany osobních údajů či na země, které uzavřou s EU dohodu obdobnou dohodě s Kanadou. Nezbytnými jsou dle Soudního dvora také existence práva na individuální vyrozumění cestujících, jejichž údaje byly využity, a pak též zavedení záruk v podobě dohledu nad pravidly dohody nezávislým orgánem.

V reakci na posudek Soudního dvora bylo nutno přejednat text Dohody mezi Kanadou a EU, jednání na technické úrovni skončila v březnu 2019, k finálnímu uzavření dohody však zatím nedošlo¹⁷. I v této situaci, při absenci dohody mezi EU a Kanadou, ovšem členské státy EU údaje jmenné evidence cestujících do Kanady předávají. Kromě výše uvedených tří zemí navíc Rada EU v únoru 2020 zmocnila Komisi k otevření jednání o podobné dohodě s Japonskem. Obdobná jednání byla vedena též s Mexikem, a to již od července 2015, v současnosti však další jednání neprobíhají¹⁸.

Směrnice o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR)

Přijetí Obecného nařízení o ochraně osobních údajů, známého pod zkratkou GDPR¹⁹, před šesti lety bylo spojeno s velikou mediální publicitou. Patrně pouze odborníci však zaznamenali, že současně s GDPR byly stejného dne přijaty také další dva významné právní předpisy v oblasti osobních údajů, tzv. Trestněprávní směrnice²⁰ a Směrnice PNR²¹. Směrnice PNR rozsáhle vymezila jmennou evidenci cestujících a uložila členským státům EU, aby národní právní předpisy vydané na jejím základě stanovily leteckým společnostem povinnosti shromažďování a předávání těchto údajů příslušnému vnitrostátnímu orgánu. Dle Směrnice PNR se tato povinnost týká leteckých dopravců provozujících lety mimo EU, směrnice však současně výslovně počítá s tím, že „členské státy by měly mít možnost rozšířit tuto povinnost rovněž na letecké dopravce, kteří provozují lety uvnitř EU“²².

Směrnice PNR vymezuje velmi široce údaje PNR, na které se vztahují povinnosti jejich uchovávání a předávání příslušným vnitrostátním orgánům. Podle tohoto vymezení povinně shromažďované údaje zahrnují kromě data zamýšlené cesty a jména cestujícího např. také identifikační údaje cestujícího – datum narození, pohlaví, typ a číslo dokladu totožnosti, datum rezervace či vystavení letenky, adresu a kontaktní informace cestujícího, tedy telefonní číslo a e-mailovou adresu, ale také veškeré informace o způsobech platby včetně zúčtovací adresy, číslo sedadla cestujícího, údaje o zavazadlech a další²³. Orgán příslušný vnitrostátně pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti („útvar pro informace o cestujících“) je zodpovědný jak za shromažďování údajů PNR od leteckých dopravců a jejich uchovávání a zpracování, tak rovněž za výměnu údajů PNR a výsledků jejich zpracování s příslušnými orgány jiných členských států a také s Europolem²⁴.

Směrnice PNR vymezuje poměrně striktně účely, pro které mohou příslušné vnitrostátní orgány zpracovávat údaje jmenné evidence cestujících²⁵. Údaje lze využít pouze pro identifikaci cestujících, u kterých je nutné další prověření, jelikož tyto osoby „mohou být zapojeny do teroristického trestného činu nebo závažného trestného činu“, či pro reakce na žádosti o poskytnutí těchto údajů, taktéž pouze za účelem prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristického trestného činu nebo závažného trestného činu a také pro vytváření nových kritérií, na jejichž základě bude možno takovéto osoby identifikovat v budoucnu. Zpracovávány jsou však nevyhnutelně údaje všech cestujících, a to po dobu pěti let, byť po šesti měsících dojde k jejich „depersonalizaci maskováním“ – tímto termínem se dle Směrnice PNR rozumí „postup, kterým se určité prvky údajů, jež by mohly sloužit k přímé identifikaci subjektu údajů, pro uživatele zneviditelní“.

Směrnice PNR stanovila členským státům povinnost zajistit ve svých právních řádech soulad s touto směrnicí do 25. května 2018. Česká republika tak učinila s drobným zpožděním novelou zákona o civilním letectví²⁶ a novelou zákona o Policii ČR²⁷ s účinností od 24. května 2019. Obě tyto novely byly zahrnuty v jednom předpise společně s novelizací řady zákonů pro účely potřebných změn právního řádu ČR v souvislosti s již zmiňovaným GDPR²⁸.

S ohledem na zásah do soukromí představovaný shromažďováním údajů jmenné evidence cestujících uložila Směrnice PNR Evropské komisi provést na základě informací poskytnutých členskými státy do 25. května 2020 přezkum všech prvků této směrnice a předložit o tom Evropskému parlamentu a Radě zprávu. Evropská komise vydala zprávu dne 24. července 2020²⁹, dospěla v ní mj. k závěru, že uchovávání PNR údajů všech cestujících v letecké dopravě po dobu pěti let je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle bezpečnosti a ochrany života a zdraví osob prostřednictvím prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických činů a závažné trestné činnosti.

Komise ve zprávě mj. také zdůrazňuje, že skutkové a právní okolnosti jsou v případě PNR Směrnice odlišné od těch u Dohody mezi Kanadou a EU, které posuzoval Soudní dvůr EU. Rozdíl je dle Komise zejména v tom, že Směrnice PNR má jednoznačně za cíl zajištění bezpečnosti v EU a její oblasti bez vnitřních hranic, v níž členské státy sdílejí odpovědnost za veřejnou bezpečnost. EK uzavřela zprávu konstatováním, že první dva roky aplikace Směrnice PNR hodnotí Komise „celkově pozitivně“.

V mezidobí většina členských států EU včetně ČR oznámila v Úředním věstníku EU, že se rozhodly používat směrnici o jmenné evidenci cestujících i na lety uvnitř EU³⁰. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jaký konkrétní efekt takovéto údaje těmto členským státům přinesly v boji proti terorismu, když v tomto směru dle hodnocení autora plně platí závěry obsažené ve Stanovisku ÚOOÚ k návrhu Směrnice PNR³¹. ÚOOÚ zde mj. konstatuje: „Bez prokázání nezbytnosti nového opatření agresivně zasahujícího do oblasti soukromí a ochrany osobních údajů tedy nestačí pouze tvrzení (i tak ne zcela prokázané) o využitelnosti či užitečnosti pro deklarované účely boje proti terorismu a závažné trestné činnosti. Dosud nebylo vyhodnoceno, kolika lidí se PNR systém dotýká, kolik z těchto lidí PNR systém vyhodnotil jako potencionální podezřelé ze spáchání zločinů (a jakých zločinů), kolik z těchto podezřelých skutečně předpokládaný zločin spáchalo a kolik těchto spáchaných zločinů by bez použití PNR systému zůstalo neodhaleno. Až takové vyhodnocení umožní kvalifikovanou odpověď na otázku, zda v rámci zpracování PNR dat bude zachována rovnováha mezi právy nevinných cestujících a stanoveným účelem prevence a stíhání terorismu a závažné trestné činnosti.“

Současně je také nutno vzít v úvahu i alternativní mechanismy, jak v citovaném stanovisku upozorňuje ÚOOÚ: „Užitečnost takového zpracování se navíc zdůvodňuje bez dostatečného posouzení možného využití již existujících databází (Schengenský informační systém (SIS), Vízový informační systém (VIS), Předběžné informace o cestujících (API), databáze Europolu a další) pro naplnění stanoveného účelu.“ Zmiňovaná zpráva EK se k tomu omezuje na poněkud vágní konstatování, že „PNR prokázalo efektivnost při dosažení cílů, které odpovídají veřejnému zájmu, tedy zájmu na ochraně veřejné bezpečnosti zajištěním prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání závažné trestné činnosti a terorismu v oblasti EU bez vnitřních hranic“; žádné podrobnosti či odkaz na informace, ze kterých Komise tento závěr dovozuje, však neuvádí.

Závěrečná, druhá část textu v příštím čísle DSM se zaměří na aktuální rozsudek Soudního dvora a na jeho klíčové závěry.

Poznámky pod čarou:

1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/681 ze dne 27. dubna 2016 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti.
2. V odborné terminologii se „jmenná evidence cestujících“ často označuje. zkratkou PNR pocházející z anglického termínu Passenger Name Record.
3. SMĚRNICE RADY 2004/82/ES ze dne 29. dubna 2004 o povinnosti dopravců předávat údaje o cestujících.
4. Tato směrnice vymezovala tyto povinně předávané informace: číslo a typ použitého cestovního dokladu, státní příslušnost, jméno (jména) a příjmení, datum narození, hraniční přechod vstupu na území členských států, kódové číslo letu, čas odletu a příletu, celkový počet osob přepravovaných uvedeným letem, počáteční místo nástupu na palubu.
5. DOHODA mezi Evropským společenstvím a vládou Kanady o zpracovávání a předávání předběžných informací o cestujících a záznamů o knihování cestujících.
6. Zkratka API byla použita pro Advanced Passenger Information – „záznamy o knihování cestujících“, zkratka PNR je již vysvětlena v úvodu tohoto textu – Passenger Name Record, tedy „záznamy o knihování cestujících“, resp. v aktuálně používané české odborné terminologii údaje jmenné evidence cestujících.
7. Kategorie údajů PNR, které dle Dohody letečtí dopravci provozující lety z území ES do Kanady předají příslušným kanadským orgánům, byla již podstatně širší než rozsah ve Směrnici 2004/82/ES. Dle přílohy II zahrnovala: 1. Lokalizační záznam PNR, 2. Datum rezervace, 3. Datum/data zamýšlené cesty, 4. Jméno, 5. Jiná jména v PNR, 6. Informace o všech způsobech platby, 7. Zúčtovací adresa, 8. Kontaktní telefonní čísla, 9. Celá trasa pro konkrétní PNR, 10. Informace související s programem pro stálé cestující „Frequent Flyer“ (pouze nalétané míle a adresy), 11. Cestovní kancelář, 12. Zástupce cestovní kanceláře, 13. Informace o rozčleněném/rozděleném PNR, 14. Informace o vystavení letenky, 15. Číslo letenky, 16. Číslo sedadla, 17. Datum vystavení letenky, 18. Informace o případech, kdy se cestující nedostavil k odletu, 19. Čísla na jmenovce zavazadla, 20. Informace o případech, kdy se cestující dostavil na letiště bez rezervace a byl připraven k odletu, 21. Informace o sedadle cestujícího v letadle, 22. Jednosměrné letenky, 23. Jakékoli shromážděné informace z informačního systému APIS, 24. Informace o cestujících bez pevné rezervace čekajících na uvolněné místo v průběhu odbavování na let, 25. Pořadí odbavení.
8. Dohoda mezi EU a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) ze zdrojů Evropské unie leteckými dopravci a o jejich předávání Australské celní správě, uzavřená dne 30. června 2008.
9. Dohoda mezi EU a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) leteckými dopravci a o jejich předávání australské správě pro cla a ochranu hranic, datovaná dne 29. září 2011.
10. Dohoda mezi USA a EU o využívání jmenné evidence cestujících a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti USA.
11. Dohoda mezi Kanadou a EU o předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících.
12. Dohoda byla parafována dne 6. května 2013, k podpisu došlo následně 25. června 2014.
13. Tento cíl sleduje čl. 16 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.
14. Viz čl. 87 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování EU.
15. Soudní dvůr označil posuzovanou dohodu za neslučitelnou s čl. 7, 8 a 21 a s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv EU.
16. Citlivé údaje jsou v dohodě vymezeny jako „informace, které odhalují rasový či etnický původ, politické názory, náboženské či filozofické přesvědčení, členství v odborové organizaci nebo informace o zdravotním stavu či sexuálním životě dané osoby“.
17. REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL On the review of Directive 2016/681 on the use of passenger name record (PNR) data for the prevention, detection, investigation and prosecution of terrorist offences and serious crime. 24. 7. 2020.
18. REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL On the review of Directive 2016/681 on the use of passenger name record (PNR) data for the prevention, detection, investigation and prosecution of terrorist offences and serious crime. 24. 7. 2020.
19. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
20. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV.
21. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/681 ze dne 27. dubna 2016 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti.
22. Dle čl. 2 odst. 1 Směrnice PNR platí: „Jestliže se členský stát rozhodne používat tuto směrnici na lety uvnitř EU, oznámí to písemně Komisi. Členský stát může toto oznámení učinit nebo odvolat kdykoli. Komise toto oznámení a případné odvolání zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.“
23. Vymezení povinně uchovávaných údajů PNR je obsaženo v Příloze I PNR Směrnice: 1. Lokalizační záznam PNR, 2. Datum rezervace/vystavení letenky, 3. Datum (data) zamýšlené cesty, 4. Jméno (jména), 5. Adresa a kontaktní informace (telefonní číslo, e-mailová adresa), 6. Veškeré informace o způsobech platby včetně zúčtovací adresy, 7. Úplná trasa pro jednotlivý záznam ve jmenné evidenci cestujících, 8. Informace o věrnostním programu cestujícího, 9. Cestovní agentura nebo zprostředkovatel, 10. Situace cestujícího včetně potvrzení odletu, odbavení, informací o případech, kdy se cestující nedostavil k odletu nebo kdy se cestující dostavil na letiště bez rezervace, 11. Rozčleněné nebo rozdělené informace PNR, 12. Obecné poznámky (včetně všech dostupných informací o nezletilých osobách mladších 18 let bez doprovodu, jako jsou jméno a pohlaví nezletilé osoby, věk, jazyk (jazyky), kterým (kterými) hovoří, jméno a kontaktní údaje opatrovníka při odletu a vztah k nezletilému, jméno a kontaktní údaje opatrovníka při příletu a vztah k nezletilému, zprostředkovatel při odletu a příletu), 13. Informace o vystavení letenky, včetně čísla letenky, data vystavení letenky a jednosměrných letenek, a obsah rubrik ATFQ (Automated Ticket Fare Quote), 14. Číslo sedadla a jiné informace o sedadle, 15. Informace o sdílení kódů, 16. Veškeré informace o zavazadlech, 17. Počet a další jména cestujících v rámci jednoho záznamu PNR, 18. Veškeré shromážděné údaje API (včetně typu, čísla, země vydání a data pozbytí platnosti dokladu totožnosti, státní příslušnosti, příjmení, jména, pohlaví, data narození, letecké společnosti, čísla letu, data odletu, data příletu, místa odletu, místa příletu, času odletu a času příletu), 19. Všechny předchozí změny záznamů PNR uvedených pod body 1 až 18.
24. Europol je Agentura EU pro spolupráci v oblasti prosazování práva; v současnosti je její činnost založena na NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV.
25. Viz čl. 6 Směrnice PNR.
26. Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
27. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
28. Zákon č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů.
29. REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL On the review of Directive 2016/681 on the use of passenger name record (PNR) data for the prevention, detection, investigation and prosecution of terrorist offences and serious crime, 24. 7. 2020.
30. Dle Aktualizovaného seznamu takovýchto členských států zveřejněného v Úředním věstníku EU 26. října 2020 (C 358/7) se takto rozhodly Belgie, Bulharsko, Česko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království; následně přibylo Slovinsko, odkaz na Spojené království byl zrušen. V aktualizovaném seznamu není uvedeno Rakousko, které své rozhodnutí používat směrnici o jmenné evidenci cestujících i na lety uvnitř EU zveřejnilo v Úředním věstníku EU již v roce 2018 (C 318/6).
31. Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů k Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů jmenné evidence cestujících pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických činů a závažné trestné činnosti. Předloženo dne 9. března 2011 Senátu Parlamentu ČR a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.