Poté, co se Thomas Jefferson vrátil ze své pětileté diplomatické mise ve Francii, aby se postupně stal ministrem zahraničních věcí, viceprezidentem a prezidentem USA, podivil se jednohodne nad nedostatkem informací od ambasády v Madridu. Své okolí prý tehdy rozzlobeně varoval: „Již dva roky jsem nic neslyšelod našeho velvyslance ve Španělsku. Ještě rok o něm neuslyším, a napíši mu dopis!“ Dnešním diplomatům se o tomto tempu komunikace mohou zdát jen romantické sny. Instrukce, kopie dopisů a diplomatických nót, úřední komunikace a zprávy popisující dění v reálném čase neputují na zádech velbloudů, palubách parníků ba ani v pytlích s diplomatickou poštou posílanou po kapitánech letadel. Kybernetický prostor pozřeli konzervativní diplomatický svět a prakticky vymazal prostora vlastně i čas. V různých systémech s různou úrovní šifrování putují nepřetržitě světovým digitálním oceánem i strategické informace, které mají ve svém celku nedozírnou hodnotusouvisející s válkou a mírem. Diplomacii proměnila i pandemie COVID-19. Většina bilaterálních i multilaterálních jednání setehdy přesunula do kybernetického prostoru a znásobila jehovýznam i důležitost zajištění jeho bezpečnosti.
Zabezpečené a současně rychlé i pohodlné komunikační prostředky s dostatečnou kapacitou jsou výzvou všech diplomaciía zejména těch, které se v minulosti staly obět íútočníků. V dlouhé řadě „diplomatických“ cílů útoků protizemím svobodného světa je i česká diplomacie. Stojí za to si připomenout, že podle informací veřejné zprávy BIS semezi léty 2016 a 2017 stala obětí kybernetické špionáže, kdy „útočník proniknul do informačního systému MZV a naboural až 150 e-mailových schránek včetně ministra a náměstků. Od prosince 2016 probíhal ještě další útok s cílem proniknout přístupové údaje několika set e-mailových schránek“. Podle zprávy BIS se mohlo jednat o kampaně Turla ruské zpravodajské služby FSB a APT28/Sofacy připisované ruské vojenské zpravodajské službě GRU. Dnes připohledu na agresívní ruskou pozemní válku proti Ukrajině rozumíme tomu, že tyto útoky byly součástí rozsáhlé ruské hybridní války proti Západu a liberální demokracii.
I státy, které donedávna podléhaly iluzi o Putinově Rusku, již naplno chápou reálnost kybernetického bojiště a jeho propojenost s fyzickým světem lidských životů, funkčnostíkritické infrastruktury nebo ekonomické prosperity. Nikdosi nedovolí zpochybňovat, že účinné investice do kybernetické bezpečnosti jsou klíčovým faktorem obrany schopnostia odolnosti státu. Jde však o permanentní obranu, která začíná u vůle se bránit a má svůj technický i lidský faktor. Nic z toho nesmíme ošidit ani podcenit.
Jaroslav Kurfürst, PhD.
vrchní ředitel ministra zahraničních věcí
pro řízení sekce evropské
