Evropský informační prostor je velmi dynamickým prostředím, které zahrnuje tradiční média, digitální média, zpravodajské weby, sociální média a platformy, státní a nestátní aktéry a samozřejmě i zahraniční aktéry snažící se prosazovat svůj vliv. Tento prostor je navíc tvořen mnoha národy, je vícejazyčný a fragmentovaný. Členské státy EU mají různou mediální kulturu, míru důvěry v média a odlišné legislativní přístupy ke svobodě projevu a ochraně před nenávistnými projevy.
Informační prostor se stal novým bojištěm o veřejné mínění, suverenitu a bezpečnost. Zatímco kybernetická bezpečnost je dnes běžnou součástí strategického plánování firem i států, v bezpečnosti informačního prostoru Evropa zaostává. Ne proto, že by jí chyběla legislativa nebo intelektuální kapacita, ale protože nemá vlastní komunikační infrastrukturu, vlastní algoritmy ani platformy, které by rámovaly veřejnou debatu podle jejích hodnot a demokratických principů. Evropa se tak ocitá v roli uživatele, nikoli správce svého informačního prostoru.
Informační prostor Evropy je dnes z větší části spravován a ovládán globálními platformami, které nejsou evropské ani hodnotově neutrální. Facebook, Instagram, YouTube, X, TikTok a další jsou nástroje veřejné komunikace, jejichž architektura není tvořena ve veřejném zájmu, ale v zájmu maximalizace pozornosti, zisku a obchodních dat. Tato závislost na cizích technologiích znamená, že algoritmy, které určují, jaký obsah vidí stovky miliónů Evropanů, nepodléhají evropské správě ani standardům demokratické transparentnosti. V praxi to znamená, že radikalizující, konspirační a dezinformační obsah má výrazně větší dosah než věcná a ověřená sdělení – jednoduše proto, že je výnosnější. Algoritmická amplifikace funguje jako tichý, ale vysoce účinný zesilovač rozdělujícího a destabilizujícího obsahu.
Tohoto jevu si všímají jak bezpečnostní analytici, tak političtí stratégové. Informační operace, ať už ruského nebo jiného původu, využívají těchto slabin ke strategickému ovlivňování veřejného mínění, a to zejména v předvolebních obdobích. Mikrotargeting, botnety, neprůhledná reklama a virální manipulace se stávají nástroji hybridní války, jejichž cílem není jen zmást, ale podkopat důvěru v demokratické instituce.
Tato krize však není pouze technologická. Je i kulturní a právní, jak ukázalo v letošním roce vystoupení amerického viceprezidenta J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Vance otevřeně kritizoval evropské přístupy k regulaci obsahu jako autoritářské a obvinil EU z cenzury pod záminkou boje proti dezinformacím. Jeho slova vyvolala nejen diplomatické napětí, ale i zásadní otázku: Jak rozumíme svobodě slova ve věku algoritmů? Tím narazil na hlubší hodnotový rozdíl mezi Spojenými státy a Evropou. Zatímco Spojené státy hájí téměř absolutní pojetí svobody slova včetně práv na šíření nepravd, Evropa usiluje o vyváženost – chránit svobodu projevu, ale zároveň i společnost před toxickými dopady neomezené amplifikace obsahu. Tento rozdíl se promítá do právních rámců i do strategických postojů k technologickým firmám. Současná americká administrativa prosazuje přístup, podle něhož má stát minimální roli v zasahování do obsahu digitálních platforem. Toto je v rozporu s konceptem společenské odpovědnosti platforem, tedy že právo být slyšen neznamená automaticky právo být amplifikován, což v Evropě považujeme za klíčové. Z pohledu zajišťování bezpečnosti a obrany toto pak vytváří závažné systémové riziko. Státy nejsou schopny včas identifikovat a eliminovat manipulativní kampaně. Firmy čelí reputačním hrozbám způsobeným informačními útoky na sociálních sítích. Občané jsou vystaveni destabilizujícím informačním tokům bez jasného zdroje, důvěryhodnosti nebo záruky integrity.
Cesta k digitální suverenitě nevede jen legislativními kroky typu DSA, GDPR nebo AI Act. Jde především o budování a investice do evropských digitálních platforem, prosazování otevřených algoritmů s možností auditu amplifikace a doporučování, vytvoření veřejnoprávních digitálních platforem a o systémové vzdělávání občanů v oblasti digitální gramotnosti a ochrany proti informačním hrozbám.
Evropské firmy, bezpečnostní experti i stát se musejí připravit na to, že informační prostor je kritickou infrastrukturou 21. století. Digitální suverenita není luxus. Je to podmínka přežití evropské demokracie a je to zásadní faktor stability, dlouhodobé konkurenceschopnosti firem, resilience i geopolitického postavení Evropy. Kdo nevlastní svá data, algoritmy a digitální infrastrukturu, nevlastní ani svou vlastní budoucnost.
Brigádní generál Ing. Václav Žid, MSc. zástupce ředitele – ředitel sekce technické Vojenské zpravodajství Ministerstvo obrany ČR
