Vysoké školy naplňují tři role. Jsou vzdělávacími institucemi, hrají důležitou roli v oblasti vědy a výzkumu a plní tzv. třetí roli, kdy společensky působí nad rámec vzdělávání a výzkumu s cílem přispívat k rozvoji společnosti, kultury, ekonomiky a veřejného života. Jsou však také zařazeny mezi orgány veřejné moci a vztahuje se na ně příslušná legislativa, včetně např. zákona o právu na digitální služby označovaného jako digitální ústava.
Mezi klienty vysokých škol patří pestrá skupina osob, jako jsou uchazeči o studium nebo studenti. Často jde o mladé lidi s ukončeným minimálně středoškolským vzděláním, s pokročilými digitálními dovednostmi a požadující moderní digitální komunikační nástroje. Od vysokých škol očekávají, že budou poskytovat své služby i v digitální podobě, v kvalitě odpovídající standardům doby. Náležité zabezpečení těchto služeb je považováno za samozřejmé.
Legislativní prostředí, ve kterém se vysoké školy pohybují, je složité. Nejsou standardními orgány veřejné moci, výkon státní správy je na ně přenesen pouze v některých oblastech, kde jednají vrchnostensky. Jedná se primárně o agendu studia. V jiných činnostech, třeba stravování, ubytování studentů, knihovní služby, vystupují jako soukromoprávní subjekty.
Raison d'être vysokých škol spočívá v naplňování zákona o vysokých školách. Naplňování další legislativy nebývá členy akademických obcí přikládána dostatečná váha, čemuž odpovídá i alokace zdrojů na tyto činnosti. Výkonní pracovníci vysokých škol, kteří příslušné činnosti realizují, chtějí svým povinnostem dostát, a musejí tak provádět neustálou osvětu dovnitř svých institucí, především se snažit o maximální efektivitu v oblasti této osvěty a také samotných činností. Efektivitu zvyšuje spolupráce mezi školami, která je běžná a podporovaná MŠMT. Vysoké školy se proto často setkávají a koordinují kroky vedoucí k zajištění vhodných technologických řešení pro zajištění požadovaných služeb. I když se liší svojí velikostí, počtem fakult, zaměstnanců a studentů, zákonné povinnosti musejí vykonávat shodně.
To vše vede ke snaze sdílet své zkušenosti a získávat informace od MŠMT, DIA a dalších státních i soukromých subjektů. Významnou platformou pro sdílení je konference Digitální transformace univerzit (https://digitalni-transformace-univerzit.cz/), která se koná pravidelně začátkem září na Univerzitě Pardubice pod záštitou MŠMT, EUNIS a CESNET. Unikátně propojuje nejen vysoké školy, ale i státní správu, odborné organizace či komerční dodavatele.
Jedinečnost konference tkví i v tom, že se snaží propojovat i rozdílné skupiny pracovníků dotčené digitalizací. Management, právníci či IT specialisté se pohybují na rozdílných fórech, a pokud se náhodou setkají v prostoru a čase na svých univerzitách, pak často hovoří rozdílnou řečí a nerozumějí si. Digitální transformace univerzit podle zpětné vazby tento problém úspěšně překlenuje.
V roce 2025 zahájil programový blok Ing. Tomáš Kotouč, analytik studijního informačního systému IS/STAG používaného na více než 15 veřejných a soukromých vysokých školách. Jím přednesená problematika se však dotýká všech vysokých škol a přesahuje i do dalších segmentů. Jde např. o otázky, jak získat oficiální údaje osoby a v jaké míře osoba vědomě participuje na poskytnutí svých údajů. Prvním způsobem je náhrada potvrzení. Úřad má mít na základě oprávnění v tzv. Registru práv a povinností možnost získat potřebné údaje prostřednictvím sdíleného datového fondu od jiného úřadu bez potřeby aktivního zapojení občana.
Druhý způsob vychází z aktivní vůle občana. Webové formuláře umožní prostřednictvím OOTS (Once-Only Technical System) automaticky předvyplnit některé údaje. OOTS je decentralizovaná technická infrastruktura vyvinutá v rámci EU pro podporu principu „pouze jednou“. Umožňuje na žádost občana bezpečnou elektronickou výměnu důkazních dokumentů (např. potvrzení o studiu) mezi veřejnými institucemi ve členských státech EU.
Třetí způsob jde ještě dál. Na základě evropské legislativy vznikne tzv. digitální peněženka, která umožní občanům bezpečně uchovávat a sdílet údaje (např. potvrzení o studiu, diplomy, …) a poskytovat je dále např. veřejným institucím napříč členskými státy. Ty získají údaje v elektronické podobě s garancí autenticity a správnosti.
Z uvedeného je zřejmé, že IT infrastruktura vysokých škol se prolíná s infrastrukturou státu. Proto se od jejího zabezpečení očekávají obdobné standardy zajištění kybernetické bezpečnosti. Dopadá na ně také např. nový zákon o kybernetické bezpečnosti, nezřídka ve vyšším režimu povinností. O tom na konferenci hovořil doc. Jan Kolouch, který vysvětlil podstatu příslušné legislativy i fakt, že zajištění kybernetické bezpečnosti není něco, co lze izolovaně přenést na IT pracovníky, ale jde o neustálý proces vyžadující aktivní kOoperaci součástí vysokých škol. Letošní program přilákal více než 300 účastníků. Stále rostoucí zájem účastníků, pozitivní zpětná vazba a nikdy nekončící digitalizační procesy nás zavazují k přípravě dalšího ročníku konference
Ing. Olga Klápšťová
PharmDr. Ing. Jiří Šafra, Ph.D
