Význam otázky ochrany soukromí a osobních údajů v digitálním věku nabývá v posledních desetiletích na zcela nových dimenzích. Výrazné rozšíření technologií a s tím související schopnosti státu i soukromých subjektů sledovat jednotlivce v širokém měřítku, včetně jejich pohybu, komunikace i sociálních interakcí, klade nové nároky na právní regulaci i rozhodovací praxi soudů a dalších orgánů. V tomto kontextu přichází JUDr. Miroslav Uřičař, Ph.D. s publikací Soukromí v digitální době, která přináší nejen detailní právní analýzu, ale zároveň i praktický přínos pro odbornou i legislativní praxi.
Publikace, jež vychází z úspěšně obhájené disertační práce autora, tematizuje problematiku zásahů do práva na ochranu soukromí prováděných orgány veřejné moci. Uřičař přistupuje k této oblasti systematicky a s vysokou mírou odborné preciznosti. Předmětem jeho zkoumání je šest typových oblastí plošného shromažďování a zpracování osobních údajů, které autor vyhodnotil jako nejzávažnější z hlediska zásahu do základních práv jednotlivců: provozní a lokalizační údaje elektronických komunikací, záznamy z vozidel, včetně systému eCall a širší i odborné veřejnosti téměř neznámého zařízení OBFCM (On-Board Fuel Consumption Monitoring), což je systém EU, který se stal povinným pro nová vozidla od 1. 1. 2021 a pro čtení dat v rámci technických kontrol od 20. 5. 2023. Systém zaznamenává údaje o spotřebě paliva nebo energie a celkové ujeté vzdálenosti vozidla a data jsou s rozlišením na VIN každého konkrétního vozidla přenášena agentuře EU, osobní údaje leteckých cestujících (API – Advance Passenger Information a PNR – Passenger Name Record), data z dopravních kamerových systémů, zdravotnické údaje z národních zdravotních registrů a zpracování bankovních údajů a údajů o platebních službách.
Každý z uvedených případů je v knize rozebrán nejen z hlediska právní úpravy, na níž je takové zpracování založeno, ale též z hlediska rozsahu dotčených údajů, legitimity účelu, přiměřenosti zásahu a dostupnosti efektivních kontrolních mechanismů. Autor se opírá o podrobnou analýzu české i evropské právní úpravy, přičemž těžištěm hodnocení je otázka souladu jednotlivých legislativních řešení s požadavky ústavního pořádku České republiky a s evropskými standardy ochrany základních práv, zejména s judikaturou Soudního dvora EU, Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR.
Zejména test proporcionality, kterému autor podrobil jednotlivé případy zpracování údajů, představuje zásadní nástroj hodnotící, zda příslušný zásah do práva na ochranu soukromí sleduje legitimní cíl a zda je nejen způsobilý k jeho dosažení, ale i nezbytný a přiměřený. Právě důsledná aplikace těchto kritérií spolu s návrhy kontrolních mechanismů představuje hlavní hodnotu publikace. Mezi návrhy de lege ferenda se řadí např. vynucování povinné a již nyní existující, avšak v praxi zpravidla ignorované, konzultace s Úřadem pro ochranu osobních údajů při přípravě legislativních návrhů zahrnujících plošné zpracování osobních údajů i povinné DPIA (Data Protection Impact Assessment) analýzy při tvorbě právních předpisů, ale i zavedení povinnosti pravidelného přezkumu efektivity právní úpravy nebo zveřejňování statistik využívání plošně shromažďovaných údajů.
Autor nezůstává u teoretických postulátů a podkládá svá tvrzení jak rozhodovací praxí, tak konkrétními empirickými zjištěními. Využívá jak domácí, tak zahraniční odbornou literaturu, přičemž klade důraz na samostatné vyvození závěrů bez pouhého přebírání cizích stanovisek. Zejména je nutno ocenit práci s cizojazyčnými zdroji a judikaturou zahraničních ústavních soudů, včetně Spolkového ústavního soudu Německa či slovenského Ústavního soudu. Kniha rovněž odhaluje některé problematické aspekty současné legislativní praxe – zejména formální přístup k ochraně soukromí v rámci přípravy nových předpisů – a nabízí konkrétní a proveditelná opatření k nápravě.
Práce je vysoce přínosná nejen z vědeckého, ale i praktického hlediska. Přispívá ke kultivaci odborné diskuse o legitimitě a mezích veřejného zájmu při zpracování osobních údajů, a to nejen v rámci veřejné správy, ale i v podnikové sféře, kde mají v důsledku digitalizace obdobné otázky čím dál větší význam.
Publikace výborně propojuje právní teorii s technologickou realitou. Nezůstává pouze u tradičních právních analýz, ale reflektuje i širší kontext, včetně rostoucího vlivu informačních systémů veřejné správy, mezinárodní výměny údajů či otázky technologické transparentnosti. Kniha tak nepředstavuje pouze teoretický příspěvek, ale je praktickým nástrojem pro každého, kdo se zabývá ochranou dat a soukromí v praxi. Do vysoké odborné úrovně a praktického využití díla se promítá autorova dlouholetá praxe v oblasti práva, bezpečnosti a compliance v oblasti elektronických komunikací.
Závěrem lze říci, že kniha Soukromí v digitální době představuje mimořádně kvalitní a fundované dílo, které by nemělo chybět v knihovně žádného odborníka na ochranu osobních údajů, veřejné právo či kybernetickou bezpečnost. Její přínos přesahuje hranice jedné právní disciplíny a otevírá cestu k širší mezioborové diskuzi, kterou digitální doba bezpochyby vyžaduje.
Vřele doporučujeme k zařazení do knihoven právnických fakult, jakož i institucí věnujících se kybernetickému právu, ochraně soukromí, ale také v rámci orgánů veřejné správy, jakož i celé akademické obci a podnikům, jejichž činnost se opírá o zpracování osobních údajů.
Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M., DrSc.,
Univerzitní profesor a soudní znalec
