Důstojník Námořní pěchoty USA (USMC) ve výslužbě Bill Hagestad je zkušený v oblasti mezinárodní kybernetické války. Specializuje se na obranné i útočné kybernetické operace. Vyučoval kybernetické zpravodajství na postgraduální úrovni a ochranu kritické infrastruktury v Kybernetickém centru excelence národních bezpečnostních agentur (NSACCE). Bill nedávno ukončil dvě zahraniční vojenské kybernetické mise v Jižní Americe, kde odhalil zranitelnost národní kritické infrastruktury, a na Balkáně. Jako mezinárodně registrovaný etický hacker má Bill rozsáhlé celosvětové zkušenosti s poradenstvím zahraničním vojenským a jiným vládním agenturám, které vedly k jeho uznání a respektu jako vojenského specialisty na oblast Čínské lidové republiky a jejího využívání počítačových a informačních síťových systémů jako zbraní. Na mezinárodní úrovni přednáší na téma hegemonie Číny v informačním věku. Během října 2024 Bill vydal knihu „21. století čínské kognitivní války“ (21st Century Chinese Cognitive Warfare). Jeho další dílo „Dračí algoritmus – čínská vojenská strategie umělé inteligence ve 21. století“ (Dragon’s Algorithm – China’s Military Artificial Intelligence Strategy in the 21st Century) vyšlo letos. Důstojník Hagestad poskytuje aktuální hodnocení kybernetických obranných a protiofenzivních hrozeb mezinárodním obranným, zpravodajským a donucovacím složkám. Na domácí i mezinárodní úrovni přednáší o strategických hrozbách pro informační bezpečnost na základě hrozby čínské kybernetické války. Jeho blog www.reddragon1949.com poskytuje průběžný výzkum využívání informatizace, kybernetické války a vlivových operací čínskou armádou.
Jaké konkrétní vojenské schopnosti lze pomocí LLM posílit? Vidíte praktické příklady ve zpravodajství, struktuře velení nebo psychologických operacích?
Věřím, že všechny tři oblasti lze díky umělé inteligenci optimalizovat. Specifickým prvkem militarizace či „zbranění“ z pohledu vojenského konceptu je velký jazykový model. Ten nesmí být připojen k ničemu mimo stát, který jej používá k obraně či k útoku. Když přemýšlíte o rozhodovacích cyklech – a v prezentaci jsem zmiňoval smyčku OODA (observe, orient, decide, act – pozoruj, zorientuj se, rozhodni, jednej) – a jejich zkrácení tak, aby bylo možné rozhodovat mnohem rychleji, dává to velitelům v poli výrazně vyšší přesnost a účinnost jak v ofenzivě, tak v obraně. A samozřejmě v psychologických operacích: pokud dokážete přesvědčit sílu na svém levém křídle, že už byla poražena, můžete soustředit vojska na čelo nebo na pravé křídlo. To je ukázka maximalizace hospodárnosti sil – soustředit je tam, kde chcete dosáhnout největšího úspěchu. Takže rozhodně ano.
Jsou známy případy využití AI či LLM v reálných kyberoperacích přisuzovaných čínským aktérům? Nebo jsme stále ve fázi strategického plánování a příprav?
Myslím, že místo „strategického plánování“ bychom měli mluvit o strategické nesourodosti. A to je možná ta nejtěžší a nejvážnější skutečnost, s níž se musíme vyrovnat. Skutečnost, že to z pohledu Západu – Česka, USA či NATO – nevíme, spočívá v tom, že Číňané už využívají umělou inteligenci ke zvyšování kapacity „zbraňovat“ tradiční úkoly, které by vojáci dělali za monitorem, v infrastrukturních systémech tak, aby prokázali, že je dokážou ovládnout, aniž by cílové zemi dali najevo, že už je kompromitovaná. To je na čínském hackingu to „krásné“.
V čem se přístup Číny k AI a LLM zásadně liší od západního modelu – nejen technologicky, ale i ideově a strategicky?
Vezměme USA a Česko jako srovnání. Jak jste slyšeli v mé přednášce: USA nikdy neokupovala cizí mocnost. Bohužel Českou republiku historicky ano. Číňané se na takové příklady dívají a učí se z nich. Historicky nikdy nechtějí dopustit, aby proti nim někdo použil vojenský algoritmus, který není organicky jejich, viz militarizace AI ve Spojených státech. Udělají tedy vše pro to, aby pochopili, co západní armády používají, aby to dokázali porazit ještě před nasazením, a v některých případech dokonce zasadili své velké jazykové modely do dodavatelského řetězce tak, aby se staly součástí těchto militarizovaných AI LLM. Je to velmi zlověstné.
Dlouhodobě studujete čínskou informační válku. Co podle vás znamená integrace LLM do čínské vojenské doktríny?
Velmi dobrá otázka. Pro mě to znamená, že pokud některá země prohlásí Čínu za kybernetického protivníka, Čína může říct: to není možné, my to neděláme. Na počátcích globální kyberválky to dělali, tvrdili, že nemají žádné kybernetické velitelství, ale já jsem z vojenského hlediska našel nezvratné důkazy, že ho měli několik let před tím, než o něm Západ věděl. Je to ta věrohodná popiratelnost – protože na Západě Čínu nikdo nestuduje a já o ní sám vím jen málo, jen mě fascinuje z hlediska militarizace.
Jak byste popsal čínský přístup k dosažení technologické soběstačnosti ve vývoji vojenské AI?
Je to mandát, ne volba. Když znáte čínské dějiny, znáte i pojem mandát nebes: jasný příkaz, že militarizace umělé inteligence musí pokračovat, protože právě ona má garantovat suverenitu čínského kyberprostoru, kultury, jazyka i historie. Takhle to Peking rámuje. Ne jako projekt inovace, ale jako povinnost státu. Proto ten důraz na soběstačnost – na to, aby klíčové schopnosti nebyly závislé na nikom jiném a nebyly zranitelné vůči cizímu vlivu. V jádru je to jednoduché: umělá inteligence je prostředek moci a suverenity. A konečný cíl, jak ho chápu z jejich uvažování, je konzistentní: dobývat a kolonizovat ty, které považují za podřízené nebo zranitelné. To je cíl. Takhle vypadá jejich přístup k technologické soběstačnosti ve vojenské AI – ideologicky ukotvený, strategicky řízený a orientovaný na to, aby Čína nikdy nemusela spoléhat na „organické“ inovace někoho jiného.
Můžete uvést konkrétní příklady využití AI v reálných operacích čínskými státními či vojenskými aktéry?
Myslím, že je zatím brzy na jednoznačné příklady. Jsem přesvědčený, že se objeví – možná už existují – ale největší problém nebude jejich technické popsání, nýbrž přijetí reality, že k nim došlo. Přiznat, že čínští státní nebo vojenský aktéři nasadili AI v reálných operacích a byli v tom napřed před Západem, před Českem, před NATO, dokonce před Spojenými státy, je politicky i vojensky těžko stravitelná věc. Pro armádní a bezpečnostní komunity by to byla velmi hořká pilulka a mohla by vyvolat nechtěné reakce – od zkratkovitých rozhodnutí až po chybná přerozdělení zdrojů. Proto říkám, že někdy uvidíme konkrétní případy. Ale cesta k jejich uznání bude možná delší než cesta k jejich provedení. A to je samostatné riziko, které musíme mít na paměti.
Mimo technickou rovinu – v čem se čínská strategická filozofie AI odchyluje od té západní?
Skvělá otázka. Ústřední vojenská komise je v tomhle jednoznačná: etika při použití AI ve zbraňových systémech není kosmetika, ale doktrinální požadavek. V přednášce jsem zmiňoval LAWS – smrtící autonomní systémy. Pointa jejich přístupu je, že AI, včetně velkých jazykových modelů, nesmí sama vybírat cíle. Má jen vykonávat to, co bylo určeno v operačním plánování lidmi – vojáky a velitelstvím – rozhodně ne jinými algoritmy. Jinými slovy: cíle jsou přidělené člověkem, nikoli „objevené“ modelem. Na papíře to zní jednoduše, ale v praxi je to těžko kontrolovatelné. Boj vytváří tlak na rychlost, dochází k výpadkům komunikace a vždy je tu riziko, že systém bude optimalizovat podle vlastních metrik. A to je ten zásadní rozdíl oproti Západu: Čína o AI ve vojenství mluví jako o nástroji, který má poslouchat řetězec velení, ne jako o systému, který si smí sám „dovozovat“ cíle. To je jejich deklarovaná filozofie a bude mimořádně náročné ji důsledně vynucovat.
Nakolik jsou západní armády připraveny čelit konvergenci AI, kybernetických schopností a informačních operací?
Upřímně si nemyslím, že jsou připravené. A neplatí to jen o Západu – nemyslím si, že je plně připravená ani Čína. Ta konvergence je složitější, než se zdá z prezentací: AI, kybernetika a informační operace se prolínají v reálném čase a zasahují přímo do civilního provozu. Kritická infrastruktura České republiky je naprosto logickým cílem. Když ji dokážu převzít, rozkolísám schopnost státu doručovat základní a kritické služby. A pokud to navíc dokážu nahradit vlastní technologií – ať už mluvíme o AI, o jiných technologických platformách nebo třeba o zdravotnických systémech – dostávám se do pásma nekontrolovatelných, neúmyslných důsledků. Tohle je přesně ten typ prostředí, kde může být čínská AI využitá k dalším, především ekonomickým a politickým ziskům. Proto říkám: ne, nepovažuji západní armády za připravené. A právě to je největší riziko – přiznat si, kde skutečně jsme.
Myslíte, že něco důležitého uniklo a mělo by to zaznít?
Ano, myslím, že jsme se historicky dotkli otázky, proč to Číňané dělají. V prezentaci jsem zmiňoval boxerské povstání a fakt, že osm cizích mocností okupovalo na počátku 20. století čínské území kolem Tchien-ťinu a Pekingu. Pro čínský národ to bylo zásadní ponížení bez ohledu na to, zda jsou komunisté nebo k jakékoli tehdejší politické frakci patří. To oslabuje jejich nacionalistickou touhu po sebeobraně. Vojensky to znamená, že nikdy nedovolí, aby jakákoli cizí „organická“ inovace byla převzata bez razítka souhlasu čínské vlády. Týká se to kryptografie, softwaru, hardwaru i firmwaru. Všechno musí být čínského původu – nebo alespoň prověřené z hlediska účinnosti – aby do národní infrastruktury nevnášelo nové zranitelnosti. Čína to nikdy nedovolí.
Děkuji za rozhovor.
Za DSM se ptal Martin Haloda
